Často mají lidé, kteří trpí samotou, stýská se jim, či je jim „jen” smutno, pocit, že jsou na všechno sami. Nejsou. Rozhodně mohou zavolat na krizové linky, kde je s pochopením vyslechnou povolaní lidé, kteří jim dokážou také poradit, jak se s nastalou situací vypořádat.

Pro představu přinášíme několik příběhů, které řešili pracovníci Linky Ztracené dítě. Právě na tuto linku se s blížícími Vánocemi obrací stále častěji lidé ve snaze vyřešit své trápení. Každý, kdo potřebuje poradit, či se jen svěřit, může bezplatně vytočit číslo 116 000.

Touha po vnoučatech

Jedním z takto volajících byla žena, jejíž syn odešel s manželkou pracovat do Anglie. Zde se jim narodily dvě děti, jenže manželství se časem rozpadlo. Syn se vrátil zpátky do Česka, žena se však rozhodla v cizině zůstat i s dětmi. Paní, která volala, se snažila se svými vnoučaty udržovat kontakt.

Komunikovali přes sociální sítě, jenže vnoučata neuměla dobře česky. Babičce se pochopitelně stýskalo. Její syn bydlel v jiné části republiky a za dětmi občas zaletěl nebo děti přijely na pár dní za ním. V takovýchto případech měla ovšem babička pocit, že nechce a nemůže vnoučata navštívit, protože děti přijely především za tatínkem.

Konzultant Linky Ztracené dítě však paní podpořil v pocitu, že i ona má právo na kontakt s vnoučaty a samozřejmě i děti se svou babičkou. Volající si nakonec uvědomila, že na toto téma se synem ani nemluvila, protože se a priori bála, že jí odmítne. Nicméně na konci rozhovoru byla rozhodnuta, že to zkusí.

Stejně jako se rozhodla kontaktovat rodiče své bývalé snachy, kteří na tom byli dost podobně, s nadějí, že společnými silami se jim možná podaří vymyslet plán, jak se s dětmi pravidelněji stýkat.

Trauma po rozvodu

Další volající byla rozvedená žena, která se chystala na své první Vánoce o samotě. Manžel podal návrh na rozvod a předběžným opatřením byly děti svěřeny do jeho péče. Nutno dodat, že nikoliv proti vůli dětí, kterým se v novém velkém rodinném domě velmi líbilo.

Žena velmi trpěla nezájmem svých dětí a měla dojem, že jsou otcem naváděny, aby jí neposlouchaly a dávaly všemožně najevo, že šťastné jsou pouze u tatínka. Volající si vůbec nedokázala představit, jak zvládne období vánočních svátků, aniž by byla na blízku svým dětem. Krom toho i děti se s blížícími se svátky stávaly hádavější, neposlušnější a ve zlosti jí dokonce dcera řekla, že rozchod je matčina chyba a že ji nenávidí za to, co udělala.

Nutno dodat, že toto nejsou nijak neobvyklé případy a málokoho napadne, že se v takovýchto situacích může jednat o těžké psychické týrání dětí, které jsou v pozici rukojmích jednoho či obou rodičů. V takovýchto případech nepomůže žádné soudní rozhodnutí o úpravě styku s dětmi, zde je na místě nabídnout rodinnou mediaci.

Snaha o klidné svátky

S blížícími se svátky se na telefonní číslo 116 000 obracejí zejména rodiče i další příbuzní, kteří mají nejrůznější potíže ve vztahu se svými dětmi a přáli by si, aby se „aspoň na ty svátky“ podařilo udržet rodinu pohromadě a strávit je pokud možno v poklidu.

Jeden z hovorů byl od muže, který se společně se svojí ženou staral o své dvě vnučky (matka dívek rodinu opustila kvůli jinému muži a otec dívek trpěl závažnou nemocí a byl dlouhodobě hospitalizován). Dozvěděli se, že matka holčiček a současně jejich dcera, se kterou se právě po jejím odchodu k jinému muži vnitřně rozešli, by chtěla na svátky přijít a část z nich strávit se svými dcerami.

Volající muž byl touto prosbou své dcery naprosto šokován a nevěděl, jak se k ní postavit. Byl rád, že jejich dcera jeví zájem o své děti a současně se na ni zlobil za to, že je byla schopna opustit. Krom toho nechtěl vnučkám bránit, aby se se svou matkou setkaly.

Jindy zavolala rozvedená žena, která nevěděla, jak má svému synovi vysvětlit, že jeho tatínek má novou rodinu a nechce se s ním vidět ani o Vánocích. Syn údajně touto situací velmi trpěl, obviňoval se z toho, že je špatný, když s ním jeho táta nechce nic mít a trápily ho noční můry. Krom toho pokládal své matce otázky, na které neznala odpověď – proč mají lidé děti, o které se poté nechtějí starat a co má dělat, když se mu stýská.

V obou dvou případech konzultanti nakonec společně s volajícím nalezli možnosti, co v těchto situacích dělat, aby to bylo pro všechny strany přijatelné, zejména pro zúčastněné děti. Ty jsou obvykle nejohroženější v rozpadající se rodině, protože rodiče mají spousty svých vlastních problémů a na stesky jejich dětí jim nezbývá duševní kapacita.