Mezi námi jsou ale lidé, kteří nic z toho nemohou zrakem vnímat, protože jsou slepí. Přesto si dokážou svátky užít naplno a v některých ohledech ještě intenzivněji než jejich zdraví sousedé.

Katka a Honza jsou mladí manželé žijící v Brně. Oba jsou nevidomí, Vánoce a Silvestr patří přesto k jejich nejoblíbenějším dnům v roce. Z jejich vyprávění je patrné, že si sváteční dny užívají bez nákupního šílenství a boje o zlevněnou šunku v hypermarketech.

Společně pečou cukroví

Místo toho společně pečou cukroví ve vánočně vyzdobeném bytě a těší se z tepla svíček na adventním věnci.

„Když jsme spolu začali bydlet a slavili jsme první Vánoce, tak mi chybělo cukroví. Proto jsem zašla za babičkou, která peče 24 druhů, a nechala jsem si od ní do notebooku nadiktovat recepty, k čemuž jsem si vyslechla její zděšení kvůli tomu, že chci péct,“ směje se Katka.

Pravou sváteční atmosféru lze vykouzlit i v případě, že člověk žije od narození ve tmě.

Pravou sváteční atmosféru lze vykouzlit i v případě, že člověk žije od narození ve tmě.

FOTO: Petr Kozelka, Právo

Jediný rozdíl v pečení je přitom podle ní v tom, že všechno trvá déle. Své postižení bere s humorem. Na Vánoce nachystala kromě lineckého i perníčky, zázvorky, žloutkové dortíčky, plněné ořechy, pracny a vanilkové rohlíčky.

Dárky nakupuje s někým, komu věří

S rozmyslem se musí přistupovat také k nakupování dárků, což nejde nechávat na poslední chvíli. „Dopředu si rozmyslím, co bych chtěla koupit, a pak jdu s někým do města na nákup. Nejde to tak, že bych si sama řekla – teď vyrazím na dárky. Musím si to domluvit, protože je dobré, když jde se mnou někdo, komu věřím. Prodavačky mi totiž řeknou, že všechno je krásné,“ nechce se Katka nechat při nákupu „oblafnout“.

Důležité jsou vůně

Pro lidi se zrakovým postižením jsou důležité vůně a Honza s Katkou to jen potvrzují. Sami si potrpí i na klasickou výzdobu jmelím nebo větvičkami, včetně adventního věnce. Ten se od toho klasického přece jen liší. Místo větví ho totiž tvoří kameninová mísa s kuličkovými řetězy, mezi kterými sedí čtyři svíčky.

„Je to tak bezpečné, takový věnec by mohl shořet jen tehdy, pokud bychom na něj něco hodili. Nemusíme mít strach, že dohoří svíčka a něco zapálí.

Ani oslavy posledního dne v roce se nijak neliší od běžných veselic, jak je zná každý z nás. Spousty jídla, chlebíčky, televize nebo rádio a o půlnoci přípitek šampaňským.

Neexperimentují s pyrotechnikou

Žádné experimenty s pyrotechnikou ale Katka s Honzou neplánují, nechtějí totiž dopadnout jako jiní slepí manželé z Brna, kteří si před několika lety k silvestrovskému ohňostroji vybuchujícímu za okny jejich bytu na jednom ze sídlišť zapálili prskavku, od které chytl koberec, a nakonec vyhořel celý byt. „Prskavka sice pěkně voní, zajímavé jsou pro nás i zvukové efekty, ale člověk musí být opatrný, nikdy by mě nenapadlo si ji zapálit nad kobercem,“ ví Honza.

Konec roku hodně lidí využívá i k nejrůznějším předsevzetím. Dávat si cíle jen na konci roku ale není nic pro Honzu. „Novoroční předsevzetí jsem si nikdy nedával, říkám si totiž, že dávat si konec roku jako odrazový bod není dobré. Když něco potřebuji dodržet, tak je nejlíp s tím začít hned, a ne odsouvat to k prvnímu lednu,“ má jasno.