Obecně tato muslimská země zná a uznává anglickou tradici štědrovečerní večeře. Sejde se nejbližší rodina a známí a ráno se rozdají dárky a slaví se dál. Ale vzhledem k tomu, že v SAE žijí obyvatelé mnoha národů, víry a zvyků, je vlastně dovoleno cokoliv. O každé tradici se něco málo ví, lidé si je navzájem vyprávějí, učí se je a zkoušejí zvyky těch ostatních.

„Když jsem byla malá, poslala mě maminka 24. prosince ráno k moři, abych doma nepřekážela úklidu a přípravám. Jakmile jsem odpoledne přišla domů a smyla ze sebe písek a sůl z moře, vyzdobily jsme společně náš malý umělý stromek a pod něj jsme umístily dárky,“ vzpomíná Barbara Jacklová, která v SAE prožila už od dětství řadu let.

„Po příchodu tatínka z práce jsme si všichni pochutnali na rodinné večeři a pak jsme si rozdali dárky. V televizi byl běžný program, tak jsme si pouštěli kazety s českými pohádkami, nebo filmy, které jsme měli k dispozici. Telefonovali jsme si se známými, kamarády a rodiče se chvílemi posmutněle dívali z okna, zda snad nad auty přeplněnou ulicí s blikajícími neony pouličních reklam nezačne sněžit. Ovšem nikdy se to nestalo,“ usmívá se Barbara.

V tropech není nervozita

Dnes žije v Praze a jak sama říká, od listopadu se každoročně přistihne, jak při snaze nakoupit ingredience na večeři pozoruje všudypřítomné vánoční nabídky, slevy a spoluobčany posedlé vánoční nakupovací horečkou.

„A je mi smutno. V úžasných tropech, obklopeni lidmi s jinou vírou a zvyklostmi, se slavily Vánoce mnohem krásněji. Nebyl žádný - v Česku bohužel všudypřítomný - shon po nejlepším dárku. Lidé si navzájem přáli hezké svátky a slavili společně. Je totiž jedno, kde a jak se svátky slaví. Jde vlastně o to, vytvořit si vlastní tradice a na ty pak vzpomínat. Být obklopen svými nejbližšími a být šťastný. Jak to má na Vánoce být,“ míní Barbara Jacklová.