Většina lidí ve skandinávských zemích si13. prosince připomíná svatou Lucii. Svátek má původ ve Švédsku, do Dánska a Finska se dostal před 150 lety. Právě dnem svaté Lucie začínají v tamních zemích Vánoce.

Podle tradice vstávají nejstarší dcery časně ráno a budí ostatní členy rodiny oděny do dlouhých bílých rouch s červenou šerpou, na hlavě mají proutěné koruny s devíti planoucími svíčkami. Lidé pak svíčkami prosvítili celé domácnosti. V noci se pak s hořícími loučemi sešla celá obec, aby společně založila velký oheň.

Patronka světla

Světlo je hlavním motivem dne svaté Lucie (z latinské lux - světlo), patronky slepých. Lucie žila v Syrakusích ve 4. století v době perzekuování křesťanů. Podle jedné legendy ji při mučení oslepil sám římský císař Dioklecianus, podle jiné se zraku vzdala dobrovolně na protest proti útisku.

Ve Finsku v dnešní době vyberou vždy jednu dívku, která Lucii symbolizuje. Dívka má pak tu čest vést průvod s loučemi.

Na Štědrý den pak spousta Finů navštěvuje saunu. Rodiny také poslouchají vánoční rozhlasové programy a navštěvují hroby zemřelých příbuzných.

Norsko je rodištěm vánočního "polena", které pálí v krbech a pecích o zimním slunovratu a v době od Štědrého dne do Tří králů. Staří Norové tak oslavovali zejména zimní slunovrat. Označení má původ ve slově hweol, což znamená kolo. Staří Norové věřili, že slunce je velké ohnivé kolo, které se chvíli Zemi přibližuje a pak vzdaluje. Stejný výraz se dnes v Norsku používá pro vánoční dort, který má protáhlý tvar.