Článek
Jan Švankmajer je režisér a výtvarník, ovlivněný surrealismem, dílem Zikmunda Freuda a Edgara Allana Poea a loutkovým divadlem. Je oceňovaný u nás i ve světě pro svůj výrazný vizuální styl, zejména stop-motion neboli okénkovou animaci, kterou oživuje předměty denní potřeby. Jeho filmy zahrnují také dlouhé záběry na ústa herců a neortodoxní pojetí motivu jídla.
Filmy a dílo Švankmajera
Začal tvořit krátkometrážní a krátké filmy, zejména Zahradu (1968), Zánik domu Usherů (1980) a Možnosti dialogu (1983). Na konci 80. let přechází na filmy celovečerní. Nejproslulejší je hned jeho první dlouhý film, Něco z Alenky (1988), který je svérázným zpracováním Alenky v Říši divů od Lewise Carolla.
Jeho dílo znají i ti, kdo neviděli ani jeden jeho film. Během normalizace se živil jako trikař a výtvarník na Barandově, a přinesl tak svůj osobitý styl i do mainstreamových filmů. Je tak například tvůrcem jídla budoucnosti, Amarounů, ze seriálu Návštěvníci (1983), animátorem ústřední květiny z filmu Adéla ještě nevečela (1978), anebo pouti dlouhého nosu ze Tří veteránů (1984).
