Vážená paní předsedající, dámy a pánové,
loni jsem zde varoval před šířícím se mezinárodním terorismem. Co se za ten jeden rok událo? Paříž, Brusel, Dháka, Istanbul, Orlando, Mnichov a opět New York. Před několika lety počet zemí, které byly pod vlivem islámského terorismu, byl šest. Nyní jich je 35. Islámský stát je tedy něco jako rakovina. Ale nejde jen o nádor. Mnoho rakovin mívá metastázy, které jsou daleko nebezpečnější než nádor sám. A proto můžeme pozorovat šíření radikalismu, terorismu a fanatismu; a musíme se zeptat: Jak dlouho budeme čekat? Jak dlouho budeme jen kondolovat? Jak dlouho budeme pouze vyjadřovat svou solidaritu?

Připouštím, že máme omezené možnosti, jak proti terorismu zakročit, velmi omezené možnosti. Terorismus se stále rozpíná.

V této oblasti stojíme před třemi hlavními riziky. Jedním z nich je riziko, že zanedlouho vznikne nový islámský stát v Afghánistánu. Pokud v Afghánistánu dojde k omezení sil NATO, je vítězství Talibanu navýsost pravděpodobné. Pokud se tak stane, dojde na krutost Talibanu, která je prakticky totožná s krutostí Al-Káidy, Islámského státu, Boko Haram, Al-Nusry atd.

Druhým rizikem je extremizace, nebo pokud chcete, radikalizace populace, která je zatím ještě klidná a stabilní. Dobrá, dám vám jeden nepříjemný příklad. Ve 30. letech minulého století žilo v Německu také klidné a stabilní obyvatelstvo, a bylo to velice kultivované obyvatelstvo, byl to národ Goetha a Schillera. Během několika let se z tohoto kultivovaného národa stala skupina fanatických nacistů. Během pouhých několika let. A musíme připustit, že taková radikalizace a extremizace je možná i dnes.

A co je tím třetím rizikem? Tím je naše váhavost a nedostatek odvahy, abychom se odhodlali k nějakému rozhodnému činu. Má země, přestože je malá, má jednotky v Afghánistánu, má jednotky v Mali, má jednotky i v dalších zemích světa. Ale to samozřejmě nestačí. My potřebujeme koordinovanou akci s účastí prakticky všech stálých členů Spojených národů. Avšak co bylo dosud vykonáno?

Dám vám jeden příklad. Samozřejmě to, co potřebujeme, je spolehlivá a pevná platforma, jakási zevrubná platforma Spojených národů pro boj s mezinárodním terorismem. A takový návrh formulovala Indie již v roce 2000. 2000! Po šestnácti letech se stále vede diskuse o definici mezinárodního terorismu. Mezinárodní právníci o tomto problému diskutují 16 let. Díkybohu, že nejsem mezinárodní právník. A proto je pro mě terorista každý, kdo úmyslně zabíjí nevinné lidi. Toť vše. "Jak prosté, Watsone!" Bohužel Spojené národy o tomto problému, o této deklaraci diskutují 16 let. Ach! Poněkud pochybuji o efektivitě této mezinárodní organizace. Promiňte, paní předsedající.

To ale nestačí. Takovou platformu nemáme. Loni jsem navrhl, aby byly vytvořeny mezinárodní síly, které by byly vybaveny drony, helikoptérami, tvořily by je speciální jednotky a které by využívaly komunikace mezi tajnými službami. Byl jsem velice potěšen, když jsem četl poznámky zástupce generálního tajemníka pro mírové mise, našeho francouzského kolegy, který navrhuje totéž s využitím zkušeností z Demokratické republiky Kongo. I on doporučuje využití dronů a vrtulníků v boji proti džihádistům.

Tudíž my nepotřebujeme masivní teritoriální operaci. Tou zkušeností jsme si již prošli v Iráku, v Sýrii, v Libyi. Dokázali jsme ničit, ale nedokázali jsme budovat. My ale musíme zaútočit na citlivé body, na nervový systém mezinárodního terorismu, a nikoliv okupovat území. Musíme zaútočit na mozek, nikoliv na tělo.

Doufal jsem, že Rada bezpečnosti vydá rezoluci proti terorismu, ale opět žádnou nemáme. Četl jsem první návrh rezoluce, kterou předložila Ruská federace. Ale stále žádnou nemáme. A bohužel ani nevyužíváme spoustu článků Charty Spojených národů, článkem 39 počínaje a článkem 51 konče. Například vám uvedu pouze článek 47, který hovoří o Vrchním vojenském velení. Tento článek se terminologií Spojených národů nazývá "spící článek" nebo "spící struktura".
Probuďme se. Pokud máme tyto články, pokud máme tuto Chartu, můžeme a dokonce musíme je využít.

A já se nakonec ptám, bez těchto opatření, bez koordinované vojenské akce, která vzejde ze společné vůle stálých členů Rady bezpečnosti, bude se hrozba terorismu šířit dál a budeme po celém světě svědky nových atentátnických útoků, nových zhroucených států, nových teroristických akcí?

Vážení kolegové, dovolte, abych uzavřel starým citátem římského učence Kata "Ceterum autem censeo, Carthaginem esse delendam” (Ostatně soudím, že Kartágo musí být zničeno).

Hluboko ve svém srdci věřím, že jednoho dne překonáme mezinárodní terorismus, nikoliv Kartágo.

Děkuji Vám za pozornost.