Významná periodika u nás (Lidové noviny, 4. 9. 2013) i ve světě přinesla prohlášení Daniela Cohn-Bendita, známého anarchisty, bojovníka na pařížských barikádách v roce 1968, a Felixe Marquardta, spoluzakladatelů hnutí Europeans Now, nazvané Mladí Evropané... Sjednoťte se!

Toto heslo je od jeho dnešních autorů vědomou parafrází Marxova Komunistického manifestu s jeho výzvou Proletáři všech zemí, spojte se! a míří stejným směrem. Hrůzy, které byly částečně i pomocí idejí tohoto manifestu ve světě vyvolány, desítky miliónů obětí sociálně-inženýrského komunistického projektu, jenž nakonec – po bohužel příliš dlouhé době – skončil až před necelým čtvrt stoletím krachem, se pokoušejí moderní levicoví, nejen rudí, ale nyní stále častěji zelení radikálové oživit na půdorysu Evropské unie.

Nad tím demokraté v evropských zemích nesmějí mávnout rukou. Jde o nezastřený krok k definitivní proměně této původně mezinárodní organizace v evropský velkostát, který má zlikvidovat historické evropské státy a spolu s nimi i demokracii, která je s nimi nerozlučně a neoddělitelně spjata.

Nepodceňujme je. Daniel Cohn-Bendit je významný poslanec Evropského parlamentu za Zelené. Tento radikální francouzsko-německý politik, kdysi přezdívaný „Rudý Danny“, přichází se svým manifestem v době, kdy Evropská unie zápasí s dosud nejhlubší finanční, ekonomickou a politickou krizí způsobenou řadou faktorů, ale v neposlední řadě zcela neautentickým a překotným integračním procesem. Řada zemí zvláště na jihu kontinentu se potýká s hlubokou frustrací občanů, dramaticky roste nezaměstnanost, zejména mladých generací, zvyšuje se sociální napětí. Právě tento okamžik vyhodnotili vůdci hnutí Europeans Now jako ideální příležitost zopakovat starý Marxův recept k vytvoření nové Internacionály, k nástupu nedemokratických sil a k uchopení moci. Mění pouze slovník, podstata zůstává nezměněna.

„Nazrál čas pro mezinárodní, mezigenderové a neideologické hnutí, které by evropskou integraci posunulo na další úroveň,“ praví se v manifestu. Odmítá se v něm „národní stát“ jako „zastaralá struktura“ a v souvislosti s blížícími se volbami do Evropského parlamentu je signalizováno „vytvoření strany“, která by byla – už po kolikáté – stranou zcela nového typu.

Jeho autoři otevřeně říkají: „Je naivní očekávat, že tradiční národní političtí lídři volení...občany na suverénním území, by mohli adekvátním způsobem řešit problémy... Fanděme i nadále našim fotbalovým či ragbyovým týmům. Ale nenechme se dále ohlupovat sebezveličujícími bludy našich národních politických lídrů, kteří tvrdí, že v oblasti politiky je národní stát stále vhodným prostředkem.“

Tento manipulativní jazyk, který redukuje tradice a historii suverénních evropských států na fotbalové fandovství, je pro celý manifest charakteristický. Odmítání „ideologie“, respektive idejí, bez nichž skutečně demokratická politika nemůže existovat, míří přímo na samotný základ demokracie. Obracejí se ke „generacím“, které jsou údajně „brzděny omezeným pohledem na svět, který se uplatňuje v jejich zemích.“

Bez skrupulí tvrdí, že v dnešní Evropě jde o něco jiného, než „jaký svět by jednotlivé národy chtěly mít“. Opětovné vytvoření odstátněného „kotle národů“ ve stylu někdejšího Sovětského svazu, se již stalo nezastřeným cílem jejich politického hnutí. „Musíme dát našim národním politikům vědět, že již dále nebudeme nakupovat jejich nacionalistický šunt,“ hlásá Cohn-Bendit a jeho soudruzi. „Musíme...začít jednat jako Evropané. A naším prvním krokem je začít volit nikoli jako francouzští, němečtí či řečtí občané, ale jako občané Evropy,“ uzavírají svou výzvu k nové Internacionále přední představitelé hnutí Europeans Now.

Nepřipusťme úvahu, že jde o nějaký „výstřelek“. Tito „noví vůdci“ jen bez zástěrek formulují to, co současné elity Evropské unie již dlouho halí do méně radikálních slov, aby příliš nevyděsili občany svých zemí. Svými skutky však postupují neméně radikálně ke stejnému cíli. Revolucionáři jako Cohn-Bendit a spol. dělají pouze tu „chybu“, že v zájmu svých politických ambicí v evropských volbách tuto „moderně natřenou“ totalitní ideologii bez obalu zveřejňují.

Bylo by tragickou chybou nechat tyto výzvy k definitivní změně poměrů v Evropě bez odpovědi. Demokraté však spí. Historické zkušenosti občanů, kteří se před čtvrt stoletím zbavili nesvobody, jsou jakoby zapomenuty. Stejně tak demokratičtí politici bývalého svobodného světa, v konfrontaci s touto nově a již zcela neskrývaně manifestovanou cestou do otroctví, stále ještě zůstávají trestuhodně apatičtí a nevšímaví. Jak nás však učí historie: nepostavit se včas aktivně tomuto narůstajícímu nebezpečí – jak v jednotlivých státech, tak v evropských institucích – může mít v nedaleké budoucnosti tragické následky. Pak již bude pozdě.

Vyzýváme proto všechny demokratické síly v Evropě, všechny, kteří stále věří, že se Evropa nesmí stát laboratoří dalšího sociálně-inženýrského experimentu věčných revolucionářů, aby proti těmto snahám vystoupili stejně ostře, hlasitě a nekompromisně jako vystupují naši političtí protivníci.

Demokraté evropských zemí, vzbuďme se!

Chcete-li se připojit k signatářům manifestu, napište na demokracie@institutvk.cz.