Podpis, ale mírně polemický komentář k trestnímu zákoníku

Nový trestní zákoník jsem podepsal, ale je třeba říci, že nikoli bez váhání. Reforma českého trestního práva je nezbytná a již dlouho mnozí cítíme potřebu nového trestního zákoníku, který by představoval definitivní tečku za dosud platným a mnohokrát (od listopadu 1989 již šedesátkrát) novelizovaným trestním zákonem z roku 1961, který si udržoval pověst jednoho ze symbolů socialistického práva. Nelze však nevidět i některé problémové prvky zákona nového.

Je mi např. líto, že této změny nebylo využito k razantnějšímu odlišení sazeb pro násilné trestné činy oproti činům nenásilným. Byla to příležitost, jak signalizovat, že si společnost váží života a zdraví člověka více než jiných hodnot. To, že trestní zákon nebude začínat trestnými činy proti republice (jako dosud), ale vraždou a dalšími trestnými činy proti lidskému životu a zdraví, je pouhý kosmetický úkrok, bez jakéhokoli významu pro právní praxi.

Za diskutabilní považuji snížení hranice trestní odpovědnosti a snížení hranice „dovolené“ sexuální aktivity. Mimořádně absurdní je navíc spojování těchto dvou věcí. K těmto změnám došlo bez předchozí veřejné i odborné debaty, jen jako důsledek momentální nálady části Poslanecké sněmovny. To je velmi nešťastné. Hranice 15 let pro trestní odpovědnost má u nás hlubokou tradici i závažné důvody. Snížení hranice povede k posílení alibismu rodičů a ke kriminalizování často velmi nezralých mladých lidí.

Nový trestní zákoník také příliš nezvyšuje možnost využití takzvaných alternativních trestů. Mnoho občanů bude i nadále za méně závažné trestné činy trestáno odnětím svobody. To pokládám za chybné řešení, nehodící se pro zákon, který si klade ambice nově definovat celé české trestní právo. Setkávám se s tím velmi často v případě milostí.

Zavedení striktně formálního pojetí, bez ohledu na společenskou nebezpečnost trestného činu, může v praxi vést k zahlcení soudů a dalších orgánů činných v trestním řízení nepřeberným množstvím bagatelních případů. Ve spojení s připravovanou rekodifikací trestního řádu pak tento nárůst kauz může vést až k otevřenému obchodování s přiznáním výměnou za nižší trest mezi státními zástupci a obviněnými.

Trestní zákoník přidává zhruba 60 nových trestných činů a oproti stávající verzi se rozrostl o 120 paragrafů. Nedá se tedy říci, že by znamenal krok ke zjednodušení právního řádu a k dekriminalizaci české společnosti.

Přes tyto výhrady jsem se rozhodl trestní zákoník podepsat. Nechci riskovat, že jeho případným vrácením zablokuji reformu trestního práva. Klíčový pro mé rozhodnutí byl opakovaný veřejný slib ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila, naposledy učiněný 8. ledna tohoto roku při projednávání trestního zákoníku Senátem, že se ministerstvo spravedlnosti nebrání změně textu zákoníku ještě před jeho vstupem v platnost k 1. lednu roku příštího a že bude zákonodárcům v tomto směru nápomocno. Věřím, že se neodkladně přistoupí k debatě o novelizaci zákona, zejména co se týče věkových hranic spojených s trestním právem.

Václav Klaus, 27.1.2009