Vážená paní poslankyně, vážený pane poslanče,

obracím se na Vás tímto osobním dopisem, abych Vás požádal o důvěru pro projekt, který pokládám za poslední možnost, jak v tomto volebním období respektovat základy politické kultury, důstojnost demokratických politických stran a především, jak se nezpronevěřit voličům a předvolebním slibům.

Po sedmi měsících vyjednávání o nové vládě se podle mého názoru potvrdilo několik zásadních věcí.

Za prvé: ideové a politické směřování ČSSD a ODS, stejně jako jejich voličské zázemí, jsou natolik odlišné, že jejich jakákoli spolupráce na vládní úrovni není možná bez fatálního popření zásad a zájmů jedné, či obou těchto stran. Tento rozdíl je nejen legitimní, ale je přímo základem stability politického spektra.

Za druhé: všechny pokusy sestavit jinou vládu, nebo ustavit jiné mocenské uspořádání, než je vláda vítězné strany a jejích přirozených partnerů, selhaly. Ukázalo se totiž, že pravolevý střet, který dominoval loňským sněmovním volbám, je pro českou politickou scénu stále určující, má pevné reálné základy a vychází ze samotné podstaty stran a z jejich členské a voličské základny. Nelze ho tedy překonat jednoduchým "pragmatickým" rozhodnutím lídrů učiněným v zákulisí.

Za třetí: Jakákoli vláda, která by měla vzniknout, by nutně měla realizovat reformní program. A to jak z důvodů objektivních, zejména ekonomických, tak kvůli společenské objednávce a koneckonců i na základě výsledků voleb. Ukázala to i jednání o programu případné vlády ODS, ČSSD a KDU-ČSL, která sice směřovala k programovému kompromisu, i ten však byl nepochybně reformní.

Jsem hluboce přesvědčen o tom, že v této situaci je nejen pro občany, ale i pro samotnou ČSSD lepší fungovat jako silná a konstruktivní opozice. A to z následujících důvodů:

1. Akceptace reforem ze strany voličů ČSSD je obecně nižší než u voličů tří koaličních stran. Pro sociální demokracii by proto účast v kabinetu a přímý podíl na realizaci reforem - byť dobře zdůvodněných - znamenal politickou ztrátu oproti ostatním stranám.

2. Po zkušenostech s opoziční smlouvou (přesto, že velké koalice jsou v případě krajní nutnosti standardní součástí západní politiky) je uspořádání typu stávající trojkoalice pro politickou kulturu a demokratický vývoj země lepší.

3. Tolerance trojkoaliční vládě zaručuje ČSSD významnou kontrolní opoziční funkci v Poslanecké sněmovně PČR.

4. Program trojkoalice je v mnohém podobný či přímo shodný s reformami, na které byla ČSSD nakonec ochotna přistoupit během jednání, která probíhala do 13. prosince 2006. Jde vesměs o body, které ČSSD nyní tvrdě kritizuje, protože jsou v rozporu s jejími sliby voličům. Například moratorium na přijímání zákonů zvyšujících mandatorní výdaje, snížení jejich podílu na státním rozpočtu pod 50 % a odstranění automatických valorizačních schémat, novelizace zákoníku práce, zrušení pohřebného, snížení porodného, zavedení regulačních poplatků ve zdravotnictví a plateb za jídlo v nemocnicích či diskuse o novele zákona o neziskových nemocnicích.

5. Pro další perspektivu pravo-levého dělení politického spektra je vláda ODS, KDU-ČSL a SZ poslední možností, která respektuje stávající politický systém, nedává možnost vyniknout extremistickým silám a dává naopak šanci dalšímu korektnímu souboji idejí a programů, které přes všechny rozdíly vedou ke zvyšování kvality života občanů.

6. Země potřebuje změnu, potřebuje reformy. Pro ČSSD by bylo po osmi letech vládnutí politicky ožehavé takovou razantní změnu provést. Naopak důstojná opoziční role ČSSD umožní soustředit síly na budoucnost, na vlastní témata a vlastní priority, které jsou legitimní, avšak jiné, než aktuální potřeby.

7. Součástí mé žádosti je nabídka speciálních komunikačních nástrojů, komisí a diskusních platforem typu Bezděkovy komise pro penzijní reformu. Smyslem je najít široký konsensus pro klíčové reformy zdravotnictví či policie a bezpečnostních služeb. Tímto způsobem si ČSSD podrží vliv na podobu reforem, i když bude v opozici. Sedm měsíců jsem se s plným nasazením snažil nalézt řešení povolební situace, které je nadmíru obtížné, a to především z objektivních důvodů. To, co nyní nabízím, je poctivý vládní reformní program, rovnoprávná komunikace s jasně nastavenými mechanismy a důstojná role opozice, a to po celou dobu trvání trojkoaliční vlády. To, co žádám, je podpora, tolerance, či případné umožnění vzniku mé vlády.

Věřím, že tuto moji žádost pečlivě zvážíte, protože jsem přesvědčen, že není v rozporu ani s Vašimi politickými principy, ani s Vaším svědomím.

S úctou Mirek Topolánek, předseda vlády České republiky