Zlínský filmový festival se připravuje na 47. ročník

Máme podepsané smlouvy s partnery a schází se mi doma kazety s filmy, z nichž už se rýsuje letošní program. Celé svátky jsem nedělal téměř nic jiného, než nakoukával filmy. Nadcházející 47. ročník, který se mimochodem koná od 27. května do 2. června, bude zasvěcen nizozemské kinematografii, vedle toho uspořádáme slovenské filmfórum.

Chceme také připomenout naši novou vlnu 60. let a k tomu pozvat řadu hostů. Retrospektivu chystáme ke stému výročí od narození švédské autorky dětských knížek Astrid Lindgrenové, jubileum má i Jiří Brdečka, jehož chceme vzpomenout filmy, jako byl Limonádový Joe. Prozradím ještě, že poprvé budeme mít i autokino a letos jsme navázali kontakt také s Úřadem na ochranu osobních údajů, s nímž připravujeme osvětový program pro děti.

Nizozemské snímky vyhrály v poslední době řadu cen na zlínském festivalu, naposledy šlo třeba o film Blázni. V Nizozemí mají tradičně velmi kvalitní tvorbu pro děti a mládež, ačkoliv jejich kinematografie je v mezinárodním měřítku trochu upozaďována na úkor větších států. Vedle představení nizozemských filmů také pozveme řadu filmových osobností,  například jejich známého animátora Gerrita van Dijka.

Situace tam není zrovna příznivá pro film, ale u nás také ne. Proto tentokrát pozveme na naše každoroční Filmfórum filmaře ze Slovenska, abychom s nimi mluvili o perspektivách, jak by bylo naopak možné spolu natáčet. Chtěli bychom také udělat poctu Juraji Satínskému a malou retrospektivu herci Juraji Kukurovi. Plánujeme, že bychom uspořádali fotografickou výstavu známého kameramana Juraje Šajmoviče.

Je to velmi složité, do poslední chvíle nevíte, jak to dopadne. Domluvíte se s nějakou hvězdou, že přijede, ale ona podepíše na poslední chvíli účast ve filmu a všechno je rázem ztraceno. Předběžný výběr se týká desítek lidí, z nichž nakonec přijede třeba pět hvězd. Navíc Filip Albrecht, který měl z velké části zahraniční vztahy na starost, odchází k jinému pražskému festivalu. V současné době máme ale osloveno několik velmi zajímavých hostů.

Rád bych podotknul, že jde o jeden ze satelitních projektů zlínského festivalu. Kinofou bychom se rádi zasloužili o to, aby se odpromítané filmy z festivalu dostaly k dalším divákům a do distribuce. Ale jsme na začátku, zatím děláme všechno sami, takřka na koleně, bez grantů a podpor,  z vlastních  peněz. Chtěli bychom divákům nabízet něco nového.

My se domníváme, že ano, protože v Česku máme distribuci zaměřenou především mainstreamově. Diváci se chodí do kina především pobavit a oddychnout si a vedle toho se profiluje klubová distribuce pro studenty, jakou představují například kina Aero nebo Světozor. S Kinofou se proto snažíme zaplnit mezeru, která tady je, a oslovit středoškoláky a děti kolem deseti let. Nebráníme se ale i zajímavým filmům pro vysokoškoláky a rodinného diváka. Dramaturgie se odvíjí od zlínského festivalu.

Kategorie teenagerského filmu je poslední dobu definovaná známými komediemi, zatímco my distribuujeme přeci jenom specifické tituly, jako byly evropské snímky O dvě slabiky pozadu a Modrooká Polly - ty se jí vymykají a snad i proto to nemají u běžného diváka snadné. Náš film by měl mít vedle toho, že baví, i poselství. Ale na jednoduchou otázku je jednoduchá odpověď: je strašně těžké dnes distribuovat film v kinech, konkurence je velká a diváků spíše ubývá. Mám ale radost, že ve Zlíně jsou sály stále plné a tak nechci zatracovat žádné diváky. Uvádění filmů do kin je běh na dlouhou trať.

Za prvé bychom se neměli bát teenagerů, protože jsou to naše děti. Za druhé naším úkolem by mělo být se s nimi domluvit a spíše jim pomoct. Jsou přeci takoví, jak jsme si je vychovali.