Hlavní obsah
 

Rána, bílá tma a spálená těla. Pamětník Nagasaki vzpomíná, jak mu umírali blízcí

Pamatuje si velkou ránu a pak všudypřítomnou bílou tmu. Takové jsou vzpomínky Japonce Terumiho Tanaky na devátý srpen roku 1945. Právě tehdy dopadla na Nagasaki atomová bomba, která okamžitě zabila desítky tisíc lidí a další oběti přibývaly v následujících dnech, měsících a letech. Tanaka tehdy přežil a o 75 let později na děsivý okamžik vzpomíná.

 
Rána, bílá tma a spálená těla. Pamětník Nagasaki vzpomíná, jak mu umírali blízcí

Tanaka se narodil v roce 1932 a osudného srpnového dne roku 1945 si doma četl knížku. V tu chvíli explodovala zhruba 470 metrů nad zemí atomová bomba. Výbuch okamžitě zabil zhruba 35 tisíc lidí, tlaková vlna ničila všechno, co ji stálo v cestě.

„Pochopil jsem tehdy, že se stalo něco hrozného, ozvala se hrozná rána a všude byla bílá tma. Běžel jsem dolů a schoulil jsem se tam. Zakryl jsem si uši a zavřel oči. Pak jsem ztratil vědomí,” popisuje zážitky z druhé světové války pro agenturu Reuters.

Trochu se obávám toho, že až všichni pamětníci těch dnů zemřou, neporozumí dnešní generace tomu, co jsme zažili.
Terumi Tanaka

Jako zázrakem vyvázl prakticky bez zranění, i když se na něj vysypaly skleněné výplně dveří a oken. Přežila rovněž jeho matka a dvě sestry, které se běžely ukrýt na dvůr. V následujících dnech postupně odhaloval rozsah škod, které bomba „Fat Man” napáchala. Budovy ve městě zmizely, zůstaly jen zkroucené plechy a hromady spálené suti.

Dědečka nezachránil

Tanaka se tehdy vydal za příbuznými, chtěl zjistit, jak jsou na tom. V místech, kde stával jejich dům, bylo prázdno, v okolí byla cítit pouze spálená lidská těla. Na zemi leželi zranění lidé, kterým neměl kdo pomáhat.

Svého dědečka objevil Tanaka s těžkými popáleninami a namočeným kapesníkem se snažil mu alespoň zvlhčovat rty. „To je moje poslední vzpomínka na něj. Brzy poté zemřel,” říká Japonec, který kromě dědečka přišel o tetu a strýce, který zemřel o několik dní později v důsledku silného ozáření.

„Vždycky jsem si říkal, že pro vojáky je přirozené padnout v boji během války. Ale takový způsob, jakým zahynulo tolik civilistů, to se nemělo nikdy stát,” myslí si dnes 88letý muž.

Ten se později stal členem organizace známé jako Hidankyo, která se aktivně zapojovala do šíření myšlenky mírového jednání. Založena byla osobami, které se označují jako Hibakuša, což je souhrnné pojmenování lidí, kteří přežili atomové bombardování.

„Trochu se obávám toho, že až všichni pamětníci těch dnů zemřou, neporozumí dnešní generace tomu, co jsme zažili,” dodává Tanaka, jenž i v pokročilém věku aktivně bojuje proti jadernému zbrojení, vystupuje na konferencích a šíří dál svůj příběh.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků