Když jsem jednoho dne zahlédl fotky pohádkově zasněžených krajin Laponska, nad kterými se blyštila jasně zářivá polární záře, věděl jsem, že toto místo musím navštívit. A protože jsem v té době zrovna hledal sezónní práci na zimu, pokládal jsem to za jisté znamení. Zasedl jsem tak k počítači, udělal poctivou rešerši a narazil na pozici arktického průvodce. K mému překvapení pro tuto práci nebylo zapotřebí žádných velkých zkušeností, a tak jsem neváhal a zaslal za polární kruh svůj životopis.

Laponská krajina má své kouzlo.

Laponská krajina má své kouzlo.

FOTO: Martin Vlk

Výběrové řízení probíhalo jako po másle. Jeden Skype pohovor s ostříleným arktickým průvodcem a brzy poté už jen podpis smlouvy. Zda jsem měl štěstí, nebo do těch mrazů nikdo nechce, a tak berou úplně každého, to nevím doteď. Nicméně lidé v Lapland Safaris, pro které jsem pracoval, operují na několika místech po celém finském Laponsku. Když vám je tedy víceméně lhostejné, kam vás pošlou, šance na úspěch se radikálně zvyšuje.

Mezinárodní tým

V půlce listopadu jsem tak plný očekávání přistál na skromném letišti v Kittile, ležícím zhruba 150 kilometrů nad severním polárním kruhem a vydal se do nedaleké vesničky Äkäslompolo, která měla být na nadcházející čtyři měsíce mým novým domovem. Když jsem po necelé hodině vystoupil z autobusu a spatřil hrstku baráčků obklopených lesy a všude kolem volně pobíhající soby, spokojeně jsem si promnul vous s vědomím, že jsem na správném místě.

Arktický průvodce musí umět rozdělat oheň téměř všude. Před turisty by mu k tomu navíc měla stačit jediná sirka.

Arktický průvodce musí umět rozdělat oheň téměř všude. Před turisty by mu k tomu navíc měla stačit jediná sirka.

FOTO: Martin Vlk

Sobů je v Laponsku více než lidí. Narazit na ně můžete opravdu všude.

Sobů je v Laponsku více než lidí. Narazit na ně můžete opravdu všude.

FOTO: Martin Vlk

To se mi ostatně potvrdilo i poté, co jsem se setkal se svými novými kolegy. Tým byl ryze mezinárodní a v práci vždy vládla rodinná atmosféra. Nejpočetnější národnostní skupinu mezi arktickými průvodci tvořili pochopitelně Finové, kolegy jsem měl ale i ze zemí, které byste daleko za polárním kruhem čekali jen stěží. Na mysli mám například průvodce z Chorvatska, Španělska či třeba Paraguaye.

Extrémní mrazy a polární noc 

Pro lepší představu – Laponsko je největší, nejsevernější a nejřidčeji obydlená provincie Finska, v níž žije více sobů než lidí. Na většině jejího území panuje přes zimu polární noc a přes léto polární den. V praxi to znamená, že zde v určitém časovém období (čím severněji nad polárním kruhem, tím déle) v zimě nevychází Slunce nad obzor, a tak je po většinu dne šero nebo úplná tma. V létě je to pak přesně naopak. Slunce je viditelné po celý den, dokonce i o půlnoci. Z vlastní zkušenosti můžu říct, že vám to pěkně rozhodí biorytmus. Člověk jde ulehnout ke spánku a pak zjistí, že jsou teprve tři hodiny odpoledne.

Finské Laponsko je ideální destinací pro polární záře.

Finské Laponsko je ideální destinací pro polární záře.

FOTO: Martin Vlk

A co teprve fakt, že v zimních měsících zde teploty klesají hluboko pod bod mrazu. Téměř celou zimu se drží pod hranící minus 10 °C, výjimkou však nejsou ani teploty podstatně nižší. Při té úplně nejnižší, kterou jsem za celou sezonu zaregistroval, rtuť teploměru ukazovala minus 37 °C. Ano, takovou teplotu už opravdu cítíte. Ovšem jako člověk, který zimu moc v lásce nemá, můžu s klidem říct, že díky nízké vlhkosti, bezvětří a kvalitnímu vybavení se i takové extrémy dají zvládnout.

Se zimní výbavou si přitom jako arktický průvodce starosti dělat nemusíte. Po příjezdu totiž všechno potřebné, a to včetně vlněných ponožek, nafasujete. Kdybych to před odjezdem tušil, těch „pár“ tisícovek bych asi raději ušetřil. Kromě teplého oblečení vás zaměstnavatel navíc vybaví také sekyrou, nožem, lanem, sirkami, lékárničkou a vodě a mrazu odolným telefonem se zabudovaným GPS lokátorem. Ať už máte jakkoli bohaté pracovní portfolio, dal bych ruku do ohně za to, že podobným setem vás zaměstnavatel ještě nevybavil.

Někdy si za polárním kruhem připadáte jako v pohádce.

Někdy si za polárním kruhem připadáte jako v pohádce.

FOTO: Martin Vlk

Neznalost místního prostředí a nedostatek zkušeností všem nováčkům zpravidla supluje týdenní výcvik. Tak jako tak jsem ale řadu aktivit dělal v pozici lídra nemalé skupinky turistů zcela poprvé, což přirozeně přinášelo celou řadu úsměvných situací. Jednou z nich byla třeba vycházka na sněžnicích, kdy jsem v lese zabloudil a místo plánovaných pěti kilometrů jsem jich nakonec spolu s postaršími klienty ušel asi patnáct. Nebo výlet, při němž jsem měl turisty naučit rybařit pod ledem, ale ihned při instruktáži se mi zasekl v ledu vrták a nemohl jsem s ním hnout ani tam ani zpět.

To jsou však situace, nad kterými se povznesete a po určitém čase si práci na severu začnete užívat. Rutina vám zde rozhodně nehrozí, každý pracovní den je totiž zcela jiný. Brouzdání zasněženou přírodou na sněžných skútrech, prohánění se na psím či sobím spřežení, lov polární záře, potulování se po nedotčených místech na sněžnicích nebo rybaření pod ledem – to jsou aktivity, za které zde lidé neváhají nechat nemalé peníze a vy je jako průvodce zažíváte zcela zadarmo a opakovaně.

Polární záře a koupání v zamrzlém jezeře 

Využití volného času je v Laponsku taky bohaté. Konkrétně Äkäslompolo, kde jsem pracoval já, se sice s necelými čtyřmi stovkami stálých obyvatel může na první pohled jevit jako zapadákov, kromě již zmíněných aktivit ale láká také třeba přilehlým národním parkem Pallas-Yllästunturi, v němž je podle studií nejčistší vzduch na světě, lyžařským střediskem či množstvím běžeckých tras. Jako průvodce si navíc můžete kdykoliv zapůjčit veškeré vybavení na jakoukoliv aktivitu zcela zdarma. Skipas na celou sezonu, která trvá zhruba od prosince do března, vás pak vyjde na pakatel.

Instruktáž rybaření pod ledem. Ze všeho první je třeba vyvrtat díru do ledu.

Instruktáž rybaření pod ledem. Ze všeho nejdřív je třeba vyvrtat díru do ledu.

FOTO: Martin Vlk

A pakliže jste saunový nadšenec, ve Finsku budete ve svém živlu. Skok do díry v zamrzlém jezeře po sauně je však povinnost i v případě, že tomuto druhu relaxace příliš neholdujete. Intenzivnější zážitek než zchlazení těla v minus čtyřech stupních budete totiž hledat jen těžko. Třešničkou na dortu je pak polární záře, pro kterou je finské Laponsko ideální destinací. Zahlédnout ji tam čistě teoreticky můžete až okolo 200 nocí v roce. Pokud bych měl z celého pobytu za polárním kruhem vypíchnout něco opravdu výjimečného, bude to právě tohle.

Ačkoliv se práce arktického průvodce může jevit jako snové zaměstnání, je třeba mít na paměti, že při ní máte dennodenně obrovskou zodpovědnost. V nehostinných podmínkách arktické tajgy totiž nezodpovídáte pouze za sebe, ale především za turisty, se kterými zimní aktivity provozujete. A věřte, že se můžete snažit sebevíc, ale stejně dřív nebo později přijde situace, se kterou jste úplně nepočítali.

Mě za celou sezonu asi nejvíce překvapilo, když jedna z turistek při vyjížďce na sněžných skútrech narazila do dopravní značky. Úsměvné na celé situaci byl fakt, že se jednalo o SOS značku s telefonním číslem, na které se v případě potíží obrátit. Jak řidička, tak sněžný skútr však naštěstí vyvázly bez následků, a tak jsme po narovnání značky mohli směle pokračovat v krasojízdě.

Většina turistů řídí sněžný skútr poprvé v životě. Následky můžou být i takové.

Většina turistů řídí sněžný skútr poprvé v životě. Následky můžou být i takové.

FOTO: Martin Vlk

Pracovní předpoklady  

V každém případě jde ale o úžasnou zkušenost, kterou můžu bez váhání doporučit. S ohledem na benefity ve formě levného ubytování, slev na stravování či využití volného času lze navíc ušetřit i nějaké ty peníze. Platí se od hodiny a pracuje se obvykle šest dní v týdnu. Hodinová sazba se odvíjí od množství zkušeností, počítat však v přepočtu můžete s 250 až 300 korunami.

Jízda na psím spřežení je zážitek na celý život.

Jízda na psím spřežení je zážitek na celý život.

FOTO: Martin Vlk

Pokud nyní nad prací arktického průvodce skutečně uvažujete, je třeba splňovat dvě základní podmínky. Tou první je slušná úroveň angličtiny, druhou pak absolvovaný kurz první pomoci. A když už se vám za polární kruh nebude chtít jezdit za prací, vydejte se tam alespoň na pár dní na dovolenou. Ať už v Laponsku strávíte celou sezonu nebo třeba týden, na zážitky, které tam na vás čekají, budete vzpomínat celý život.