Asir vyrůstal v Íránu, kam spolu s rodinou v roce 1996 uprchl, když jejich zemi ovládl Tálibán. Byla to právě íránská televize, kde poprvé Charlieho Chaplina uviděl. A líbil se mu natolik, že se do něj ihned zamiloval.

Když se pak spolu s rodinou vrátil do Afghánistánu, začal svůj idol napodobovat. Ačkoli z toho jeho rodiče tenkrát nebyli nadšení, nyní jsou na svého syna pyšní.

Asir přiznal, že byl svědkem sebevražedných útoků, explozí a hrozeb islámských militantních skupin. Svými hereckými vystoupeními proto chce lidi v těchto krušných dobách rozveselit.

„Představení nesou velmi pozitivní poselství a velmi si je užíváme,“ svěřil se agentuře Reuters jeden z jeho diváků.

„Když v zemi plné konfliktů a nejistoty vidíme člověka, který předvádí Charlieho Chaplina, zažíváme alespoň na chvíli pocit radost,“ řekl další divák.

Má strach, ale s uměním nepřestane

Součástí tradiční afghánské kultury je hudba a množství různých uměleckých vystoupení. Ovšem v období, kdy na většině Afghánistánu reálně vládl Tálibán (1996 až 2001), byla většina kulturních akcí zakázána, protože byla vnímána jako protiislámská.

„Bojím se, že bych se mohl stát cílem sebevražedných útoků, ale tyhle věci mě nesmí zastavit. V představeních proto budu i přesto pokračovat,“ prozradil Asir.