Joyce a Raissa měly díky své rodině k ginu vždy blízko. V 18 letech se kvůli studiu univerzity přestěhovaly do Belgie, kde začaly experimentovat s mícháním drinků.

„Moc jsme nemusely pivo, které pili naši přátelé, tak jsme jim navrhly, ať kupují gin, vodku nebo tequillu. My jsme jim pak z toho připravovaly drinky,“ uvedla pro Novinky Joyce, která se svou sestrou přijela do Prahy na nedávno proběhlý festival Ginfest.

Po škole začala Joyce pracovat ve finančnictví a Raissa ve firmě zabývající se správou majetku. Vypadalo to na jasně nalinkované kariéry, jenže dívky jejich zaměstnání brzy přestala bavit. Obě proto daly výpověď a přestěhovaly se do Londýna za dalším studiem.

Pomohl grant od školy

Na University College London uspěly se svou dizertační prací natolik, že získaly cenu v podobě grantu ve výši 10 tisíc liber (285 tisíc korun), rad od odborníků a kancelářských prostor na rok zdarma.

To vedlo k tomu, že začaly hledat obchodní příležitosti v tom, co měly rády – tedy v míchání drinků. Všimly si totiž, že trh prémiových a superprémiových destilátů je na vzestupu, chybí však vhodné kvalitní a originální nápoje na míchání. Přišly proto s vlastními ochucenými toniky. Zkušenosti z gastra neměly, stejně tak jim chyběl tým odborníků, i tak si ale poradily. Jednoduše chodily po londýnských barech a hotelích a dávaly ochutnávat svůj produkt barmanům tak dlouho, až byl vyladěný.

„Počáteční investici 10 tisíc liber jsme použily na naši první várku, tonik s příchutí okurky a vodního melounu a tonik s příchutí granátového jablka a bazalky,“ vysvětlila Joyce s tím, že firma samozřejmě potřebovala další peníze. Sestrám se následně podařilo od pěti andělských investorů získat nižší stovky tisíc liber na další rozvoj. „Všichni jsou z oboru, což nám hodně pomohlo se strategií a získáním kontaktů,“ dodala Raissa.

Splnily si sen

Značka Double Dutch tak byla na světě i bez nějakých větších zkušeností. Sestry se všechno učily za pochodu a rady získávaly od mentorů. Především ale ze svého dávného koníčku udělaly práci a dle svých slov si tím splnily sen. V názvu značky je reprezentován jejich nizozemský původ, ale dvojčata podnikají v Londýně.

„Ve Spojeném království je určitě jednodušší založit firmu, Londýn je navíc hodně mezinárodní. Výrobní kapacity pak máme ve Skotsku. Hlavně jsme ale dostaly peníze od univerzity a jednou z podmínek bylo založit firmu ve Spojeném království. Takže jsme ani neuvažovaly o tom, že bychom podnikaly v Nizozemsku,“ řekla Joyce, která se ve firmě stará o každodenní provoz a logistiku, zatímco její sestra řeší prodeje a marketing.

Jako správné experimentátorky při návštěvě Prahy vyzkoušely Becherovku, která jim s tonikem prý hodně seděla. Už z Londýna znaly gin od Žufánka, pro který měly také jen slova chvály. Míchání drinků podle nich nečeká ústup, bude se ale vyvíjet.

„Konzumenti hledají inovativní věci, které by před pár lety nepili, třeba brusinkový tonik s koňakem. Samotný koňak by si někteří nedali, ale s tonikem už ano,“ řekla Joyce. „Ještě nedávno se objevovaly opravdu bláznivé kombinace, ale myslím, že bary se teď vracejí k jednodušším věcem. Pracují s velmi kvalitními ingrediencemi a nedělají to příliš komplikované,“ dodala Raissa.

Prodej neřeší

Možná se nabízí, aby toniky ve firmě doplnily i destiláty, ale do toho se sestry zrovna nehrnou. „Ptá se nás na to hodně lidí, ale je to úplně jiný obor. Teď se soustředíme na to, aby se z Double Dutch stala světová značka. To je pro nás v příštích 10 letech to nejpřednější, na nic jiného nekoukáme,“ odmítla Raissa vstup do dalšího oboru podnikání.

Značka teď působí v několika desítkách zemí a z výrobní linky sjíždí kolem sta tisíc lahví týdně, což po třech letech od založení firmy nezní vůbec špatně.

„Cílem je světová dominance (smích). Ale vážně, teď se soustředíme především na Evropu, na naše současné země. Třeba Česká republika byla jednou z prvních, do které jsme se dostaly. Ale kromě toho se letos ještě zaměříme na Asii a Severní Ameriku. Z hlediska příchutí přidáme brzy zázvorovou limonádu a zrovna jsme podepsaly první smlouvu s aerolinkami, takže budeme mít v letadlech malé plechovky o objemu 150 mililitrů,“ popsala Joyce vývoj firmy.

V dnešní ekonomicky přívětivé době by nebyl problém najít pro firmu kupce, to ale pro dvojčata není téma.

„Jsme relativně mladá společnost. Je to takové naše dítě, chceme ho vidět růst. Teď si nedokážu představit, že bychom toho nechaly. Vždyť se to jmenuje podle nás Double Dutch,“ dodala Joyce.