Italský lékař objíždí své pacienty na koni

U města Verduno v Piemontu, ve venkovské oblasti známé svým vínem a ořechy, obyvatelstvo stárne. „Je to jeden z koutů Itálie, kde se lidé dožívají nejvyššího věku. Pacientům, které navštěvuji, je sedmdesát a více let. Nejstaršímu je sto čtyři let,“ vysvětluje lékař.

„Sociální struktura je zde uspořádána kolem farem, kde o staré, nemocné a postižené osoby ještě pečuje rodina,“ uvádí.

„Za starými lidmi, kteří nemohou chodit, musím jezdit. Jsou to většinou rutinní návštěvy, nejde o naléhavé případy, ale je zapotřebí těmto lidem změřit tlak, zkontrolovat cukrovku a srdce,“ dodává.

Když vyhřebelcuje svou čtyřletou klisnu Ambru, ukládá lékař do vaku své přístroje, stetoskop a tlakoměr.

„Každý týden ujedu na koni 80 až 100 kilometrů. V prvních třech letech jsem vykonal 1000 takových návštěv, a pak jsem to přestal počítat,“ usmívá se lékař, který má ještě dvě ordinace.

Za pacienty jezdí na koni v létě i v zimě, v bahně i ve sněhu. „Jsou tady úžasné výhledy, je to požehnaná země,“ říká.

Anfosso, vnuk důstojníka jízdy, začal jezdit na koni ve čtrnácti letech, když ho astma donutilo vzdát se kopané. Lékař s šedými vlasy a knírem je výřečný. Ukazuje jezdecký bičík a vypráví, jak ho objevil v jednom pařížském sexshopu nedaleko Moulin Rouge, když byl ve Francii s manželkou a přáteli.

Jeho první návštěva u pacienta byla dílem náhody: právě když se chystal na projížďku, telefonoval mu jeden z pacientů, a tak se rozhodl zabít dvě mouchy jednou ranou.

„Když jsem tam dorazil, pacient na mě ohromeně zíral a nechtěl mě pustit dál, jak byl překvapen,“ vzpomíná lékař, který se rozhodl spojit svou zálibu se svým povoláním.

Tuto volbu považuje z hlediska vztahu s pacienty za užitečnou: „Když lékař přijede na koni, má pacient pocit, že na něho má více času, a cítí se spokojeně. Vytváří to zvláštní vztah, velmi lidský, méně úřední,“ říká.

Také kontakt s koněm pacientům pomáhá. „Staří lidé jsou zaměřeni jen na své nemoci a stále o nich mluví. Kůň odvede pozornost od jejich choroby a z dvaceti minut, jež návštěva trvá, mluvíme deset minut o koních a lidé vzpomínají,“ uvádí Anfosso.

„Velmi často mi nabídnou jídlo a své víno. Téměř všichni ho tu vyrábějí. Otevřou lahev, a já to nemohu odmítnout – to by bylo jako odmítnout jejich pohostinnost a plod jejich práce,“ vypráví lékař, který za takových okolností může být rád, že nemusí usednout za volant.

Často mu pak telefonují ze sousední farmy, protože zahlédli jeho koně a chtějí, aby se podíval na dědečka, který má oteklé nohy, nebo na dítě, které má horečku. „Často se stává, že mám na programu jednu návštěvu, ale vyvine se z toho návštěv deset,“ usmívá se lékař.

Sedmdesátiletý Ignazio Fortino je Anfossův pacient a zároveň přítel. „Doktor Anfosso je dobrý lékař – je vždy tam, kde ho potřebují,“ říká. „Už jsme si zvykli, že ho vídáme na koni. Pro nás na tom není nic divného. Vytváří to dobré vztahy a pacienti mají pocit, že nepospíchá a může se jim více věnovat,“ dodává