Článek
Po ničem jiném netoužil tolik jako po novém, větším, a především dokonalejším pivovaru. Po takovém, kde si bude - spolu s partou stejně naladěných kamarádů - rozhodovat o všem. „Od toho, jaký slad vybereme, až po to, komu náš skvost budeme prodávat“, vysvětlil listu Neue Zürcher Zeitung na čem tolik lpí.
Částku nezbytnou pro nastartování vytouženého projektu si spočítal na 150 tisíc franků. Polovinu sumy mu dodaly firmy, známí a přátelé, jimž teď docela hrdě říká podílníci. Pro pokrytí zbytku mu posloužil crowdfunding, kdy se větší počet jednotlivců skládá malými obnosy na cílovou částku. S ním začal loni v listopadu na tradičních Pivních dnech v Oberglattu.
Napětí nepolevovalo až do úplného konce
„Od pěti hodin ráno jsem na nohou,“ podotýká Gutknecht v někdejší prádelně svého domu v Rümlangu, kterou už před lety přeměnil v miniaturní, skoro by se dalo říci, experimentální, pivovar. Vydává svérázné aroma - a věřte mi, mojí ženě nejde příliš pod nos. Přitom ví, že každé pivo potřebuje přinejmenším deset hodin počítaje od namletí sladu po přidání kvasnic“, směje se.
Nebude trvat dlouho a tato „vůně“ mezi čtyřmi stěnami zmizí, protože Gutknecht svůj koníček přestěhuje jinam. Crowdfunding odstartoval loni 19. listopadu a trval sto dní - do poslední únorové neděle. Spíš se vlekl, než že by se odehrál bleskově. Ještě tři týdny před vypršením termínu chybělo 40 tisíc franků (přes milión korun) ve virtuální varně - syn jednoho z jeho kamarádů umístil na internet graf stolitrové varny, jež se plnila podle toho, kolik peněz od dárců přitékalo.
„Trnul jsem až do poslední chvíle - každý večer jsem psal dopisy a e-maily a dohlížel na stránku na Facebooku,” vzpomíná a pokračuje: „Když jsem v sobotu, 24 hodin před uzávěrkou, šel na kutě, scházelo ještě 500 franků. Jakmile jsem se druhý den za rozbřesku probudil, zjistil jsem, že už jsme se probili k cíli.”
Zábava na penzi
Gutknecht se živí jako poradce pro vzdělávání dospělých a osobní koučování. Před pěti lety získal od radnice licenci, která mu však předpisovala i částečně to, co musí uvařit a kam prodat.
„Domácí vaření piva čili homebrewing zůstává jedinečným a nenahraditelným koníčkem. Ani v novém provozu nepůjde o zisk - spíš o to, aby prodej pokryl náklady. Koneckonců - za čtyři roky mě čeká důchod. Není tudíž obtížné se dovtípit, čím se na penzi zabavím,“ dodává.