Jedenáctiletý Cendsürengín Budgarav si při ošklivém pádu zlomil stehenní kost a to byl konec jeho krátké kariéry. Jeho instruktoři ho odmítli odvézt do nemocnice a řekli mu, ať je v klidu. Do rány se dostala infekce a hoch byl operován, ovšem až po roce. Budgarav, jemuž je dnes sedmnáct let, je částečně upoutaný na lůžko a čeká ho další operace. Bude-li úspěšná, bude moci chodit o berlích.

„Jsem tak smutný, že jsem toho dne spadl. Kéž bych byl na toho koně nikdy nenasedl!" říká v slzách na svém nemocničním lůžku. Stále je však pyšný na medaile, které získal, ačkoli má i některé hořké vzpomínky, například na to, jak jeho bývalý trenér zamačkával cigarety o jeho čelo.

Obliba závodů ještě roste

Po staletí jsou koňské závody v Mongolsku institucí. Obratnost v jízdě na koni umožnila Čingischánovým vojskům dobýt velká území euroasijského kontinentu. Při moderních závodech jsou koně vystaveni těžké zkoušce, a proto se dává přednost dětským žokejům, kteří jsou lehčí. V Mongolsku se pořádá ročně na 600 závodů a v poslední době jejich obliba roste.

Podle vládní agentury na ochranu dětí je dnes v Mongolsku registrováno mezi profesionálními jezdci více než 11 000 dětí. Na 150 z nich se v metropoli Ulánbátaru zúčastnilo oslav největšího mongolského svátku Nádam. Budgaravova matka, která je bez práce a handicapovaná, se sama stará o rodinu přežívající díky sociální podpoře a dědečkovu důchodu.

Aby mohla rodina zaplatit Budgaravovo léčení, stal se jeho mladší bratr Möncherdene rovněž jezdcem. Vydělává v přepočtu 1800 Kč měsíčně. Jeho medaile jsou vystaveny na koberci pokrývajícím vnitřek rodinné jurty. V roce 2013 však i jeho postihlo neštěstí: spadl z koně, když zvíře uklouzlo na zledovatělé zemi. Od té doby trpí čtrnáctiletý mladík urputnými bolestmi hlavy a výpadky paměti, takže má problémy ve škole. „Hodně mě bolí hlava a ve škole všechno rychle zapomenu," říká Möncherdene.

Za rok přes 300 hospitalizací

Podle zprávy UNICEF (Dětský fond OSN) z roku 2014 bylo v Mongolsku v roce 2012 hospitalizováno 326 dětských jezdců. Většinou šlo o zranění hlavy a zlomeniny. Z 529 mladých jezdců jich pět procent přiznalo, že je jejich instruktoři bili.

Někteří hoši, kteří se chtějí stát žokeji, opouštějí rodinu i školu v nízkém věku, už třeba v sedmi letech, aby se odevzdali do péče trenérů, kteří jsou rovněž pověřeni jejich vzděláváním. Tyto děti si však jen zřídka mohou stěžovat na špatné zacházení. Trenéři si vybírají chlapce z chudých rodin, u nichž předpokládají, že nebudou dělat rozruch v případě poranění, uvádí nejmenovaný zdroj z Mongolského národního výboru pro lidská práva.

Mongolsko má letos přijmout nové zákony na ochranu dětí, které budou zejména zakazovat nebezpečné zimní závody a stanoví sankce proti trenérům v případě zranění. Ochránci práv dětí však pochybují o jejich aplikaci a kritizují spojení mezi jezdeckými závody a politiky. Premiér Čimid Sajchanbileg tak například v únoru schválil závod, kde z koně spadlo 16 dětí, z nichž dvě si zlomily nohu.