Palírna Amrut byla založena v roce 1940, v době, kdy byla země ještě pod britskou nadvládou. Whisky zrovna v zemi tradici nemá, nemýlím-li se...

Opravdu se nemýlíte. Tak tomu je. I naše společnost vznikla jako výrobce sirupů a pak teprve přišla destilace alkoholu. Začali jsme s rumy pro místní trh a ty děláme ve velkém dosud. Když se ale bavíme o rumu, nemůžete jej srovnávat s karibskými rumy, které zřejmě znáte vy. Ty, které vyrábíme pro indický trh my, jsou levné směsi rumů pro chudší segment našeho trhu.

Budu upřímný, když řeknu, že ani trochu nechápu, jak se společnost vyrábějící levný rum dostala k produkci něčeho, co odborná veřejnost už nějakou dobu označuje jako luxusní whisky.

Byl to pozvolný proces. Počátkem osmdesátých let jsme začali vyrábět slad a posléze jsme začali produkovat levné whisky pro stejný segment trhu. Už tehdy však dosahoval náš slad mezinárodních standardů, aniž jsme to tušili. Teprve v roce 2001 jeden z vedoucích mužů naší společností vzal naši single malt whisky na několik slepých testování ve Velké Británii. Když se ptali degustátorů, tipovali nejrůznější skotské lokality a měli za to, že jde o 12letou či 16letou whisky. Tehdy jsme si uvědomili, že produkujeme kvalitní produkt.

Působivé. Jak jste na to zareagovali?

Začali jsme se tomu věnovat více a dva roky jsme pracovali na tom, abychom získali povolení na prodej našich produktů v rámci Evropské unie. V roce 2004 jsme na trh pustili první výhradně indickou single malt whisky. To jsme však neudělali doma v Indii, ale v Glasgow, tedy samotném srdci tohoto alkoholu.

Nebyl to trochu moc velký risk?

Důvod byl jasný. Řekli jsme si, že pokud uspěje ve Skotsku, má šanci uspět v celé Evropě. Důraz byl kladen na kvalitu a nikoliv kvantitu. Před těmi 12 lety jsme vyráběli jen asi 600-1000 sudů této kvalitní whisky ročně. Ten srpen nám vyšel a pomohl, ale nebyl to katapult do prodejen v celé Evropě. Byli jsme známí jako producent levné whisky a trvalo to, než se lidé o náš produkt začali zajímat a překonávat tu psychologickou bariéru.

Nedivím se. Indická whisky nezní pro laika jako alkohol, který by toužil ochutnat. Jaké byly tedy reakce?

Převládalo rozhodně překvapení. Vše šlo ale spíše pomalu. To se změnilo až v roce 2010, kdy náš první ročník whisky Fusion získával ocenění a dostal hodnocení 97 bodů ze sta. V ten moment se bariéra konečně prolomila. Tehdy lidé začali uznávat naši kvalitu a přestali se bránit srovnání naší whisky s tou, která je produkována ve Skotsku.

Teď je situace jaká?

Máme celkem 21 druhů single malt whisky a jsme na 40 světových trzích.

Název whisky koresponuje s nektarem, který popíjeli hinduističtí bohové.

Název whisky koresponduje s nektarem, který popíjeli hinduističtí bohové.

FOTO: Profimedia.cz

To je vážně docela skok. Předpokládám, že ohledně výroby jste se inspirovali právě ve Skotsku, že?

Ano, ale nic jsme nezkopírovali. Museli jsme vše přizpůsobit indickým podmínkám.

Co třeba?

Třeba staření. Ve Skotsku je 12letá či 18letá whisky něčím absolutně běžným. To u nás ale nepřipadá v úvahu.

Proč?

Jde o takový andělský podíl, tedy o to, jaký poměr whisky se ročně odpaří ze sudu. Tušíte, jaký je ve Skotsku?

Obvykle jsem zvyklý klást otázky sám, ale pokud se nemýlím, tak bude zhruba do dvou procent.

Přesně tak. A teď si vezměte, že u nás ten andělský podíl činí průměrně nějakých deset až dvanáct procent. Tekutina tedy ze sudů ubývá dramaticky. Na druhou stranu u nás ten proces staření probíhá výrazně rychleji. Po třech letech je whisky obvykle hotová.

Myslím, že konkrétně toto vaše tvrzení bude muset hodně milovníků klasické whisky chvíli rozdýchávat...

Podívejte se, u nás v Bangalore je samozřejmě tropické klima a pro staření mé whisky je zcela ideální. Máme samozřejmě i starší. V roce 2015 jsme uvedli naši první desetiletou whisky. Bylo to nějakých 300 lahví a každá se prodala přibližně za 600 euro (více než 16 tisíc korun). Teď chystáme 12letou, ale to je zřejmě náš limit. Lahví bude tak maximálně 100.

Pro zajímavost, kolik té desetileté whisky si vzal andělský podíl?

Nějakých 75 procent.

To je dost šílené číslo. Kde ji staříte?

Staříme ji přímo v naší destilérce. Nemáme žádné speciální prostory, jako bývají například ve Skotsku ty působivé sklepy. Prostě jsou v sudech, necháváme je pracovat. Nevylučujeme, že za pár let postavíme nějaké prostory v Himálaji, kde budeme moci naši whisky stařit s menšími ztrátami, ale to je zatím hudba daleké budoucnosti.

Jak na své whisky tedy pracujete v této době?

Před nedávnem jsme nechali vyrobit sud ze sedmi různých druhů dřeva a zkusíme, jaký bude výsledek staření v něm.

A to, že má každé dřevo trochu odlišné vlastnosti a jinak postupem času pracuje, to neřešíte?

Přece byste nechtěl, aby celý svět vyráběl whisky úplně stejně. Nechte nás trochu experimentovat a dělat to po našem. Po pár letech si řekneme, zda to byl nesmysl, nebo záblesk geniality. Kouzelné na tom je, že zatím to ani my sami netušíme...