V Brémách si holohlavý Švýcar s plnovousem znovu rozepnul košili a posadil se zády k publiku. Šest hodin se pak nehnul z místa, takže návštěvníci Muzejní noci obdivovali, zatracovali, velebili i haněli záda, jež mu už nepatří.

Dva roky trávil Steiner čtyři až pět hodin denně v jednom curyšském tetovacím salónu, zatímco jeho záda se měnila přesně podle předlohy belgického umělce Wima Delvoye. Jehly a barvy vytvořily modlící se madonu, netopýry, rudé a modré růže. „Prošel jsem si peklem,“ říká s tím, že tehdy dvakrát omdlel.

Pak se zrodil vytetovaný motiv a mohl se začít hledat kupec. Nakonec v roce 2008 oznámil hamburský sběratel umění Rik Reinking, že dílo koupil za 240 tisíc švýcarských franků (5,4 mil. korun).

„Je dobře, že znám svého majitele,“ pochvaluje si Steiner. Dodává, že nakonec dostal třetinu z celkové sumy - 80 tisíc franků.

Jsou přátelé

Jeho vlastník si ve třicetistránkové smlouvě vymínil, že smí třikrát do roka Steinerova záda vystavit. A tak se Švýcar podíval po světě. Předváděl se mj. v Louvru, New Yorku, Londýně a také v australské Tasmánii, kde ukazoval tetování čtyři měsíce pět hodin denně. Tak dlouho, až se o něj pokoušely halucinace.

Reinking se se svým živým dílem přivítal pevným objetím. „Jsme už delší dobu přátelé,“ svěřil se.

Smlouva nestanovuje, že by se Steiner musel o skvost na svých zádech nějak výjimečně starat - třeba ho denně ošetřovat krémem. Pokud nesedí v galeriích nebo muzeích, chodí denně do práce. Živí se jako manažer jednoho tetovacího salónu.