Augustův syn Jacques o 29 let později naopak sestoupal v batyskafu spolu s americkým poručíkem Donem Walshem až na dno Mariánského příkopu. Hloubkoměr hlásil 11 521 metrů do dosud neprozkoumané tmy, později však záznamy upravili na 10 916 metrů.

„Svět je plný výzev a věcí, jež vypadají jako nemožné,“ říká nyní Bertrand Piccard (56), nejmladší muž z rodu dobrodruhů a posunovatelů hranic. Ten příští rok vzlétne spolu s André Borschbergem (61) ve slunečním letadle Solar Impulse k průkopnické cestě kolem světa.

Virtuální pilot probudí spáče

Nová, vylepšená verze slunečního letadla, s jakým Piccard a Borschberg (61) loni přeletěli Spojené státy a předloni zvládli let z Ariky do Evropy a zpět, už začala s testováním svých solárních článků. Solar Impulse 2 jich má 17 248 o celkové hmotnosti 633 kilogramů. Umožňují stroji teoreticky neomezenou samostatnost.

Jen v noci je nutné letět rychlostí maximálně 46 kilometrů za hodinu, jinak se baterie vybijí. Křídla dosahují rozpětí 72 metrů, tedy o osm metrů víc než u předchozího modelu. Přestože je tak větší než Boeing 747 jumbo jet, má pouze dvě a půl tuny (obří letadlo je 150krát těžší). Přibližně tolik váží Range Rover.

Piccard žije s manželkou a třemi dcerami (držitelkami potápěčských a pilotních licencí) ve věku 19, 21 a 24 let u Ženevského jezera. Společně s Borschbergem, jenž vystudoval techniku v Curychu a Massachussetském technologickém institutu v Bostonu a podílel se na výcviku pilotů švýcarské armády, předvedli vylepšený stroj poprvé na letecké základně Payerne na západě Švýcarska.

Pohled zespodu nedokončené části obrovského 72 metrů dlouhého křídla letounu Solar Impulse 2 pokrytého solárními panely.

Pohled zespodu nedokončené části obrovského 72 metrů dlouhého křídla letounu Solar Impulse 2 pokrytého solárními panely.

FOTO: Profimedia.cz

Kvůli většímu pohodlí - a bezpečnosti - zvětšili kokpit na 3,8 metru krychlového a doplnili toaletou. Pilot si v něm může dokonce dopřát krátký spánek. K novému vybavení patří i „virtuální kopilot“, který dokáže dřímajícího muže za kniplem probudit vibrováním na zápěstí a upozornit pozemní tým na možné problémy.

Strach ze samoty

Piloti počítají s tím, že dvacet letových dnů rozdělí do tří měsíců. Jenom na přelet přes Tichý oceán nebo Atlantik musí zůstat pět dní a pět nocí nepřetržitě ve vzduchu. Zatímco první model potřeboval na dobíjení baterií vysloveně modré nebe bez mráčků, novému letadlu nevadí ani obloha s menšími mráčky.

„Letadlo dokáže letět non-stop 30 dní,“ vysvětlil webu SpiegelOnline Borschberg. Otázkou podle něj spíše je, kolik dní zvládne pilot. Právě člověka za kniplem považuje Borschberg za jistou slabinu. „Máme dobíjecí letoun. Teď musíme vyvinout dobíjejícího pilota,“ směje se. Oba Švýcaři tudíž cvičí na simulátorech dlouhé lety s krátkými přestávkami.

„Pomáhají nám jóga, meditace a dechová cvičení. Poletíme v kuse třeba čtyři dny, přičemž spát budeme dvě hodiny denně - a to pokaždé nanejvýš dvacet minut,“ podotýká Piccard. Přiznává, že nejvíc se obává osamění. Druhý pilot by stroj nebezpečně zatížil, takže mu nezbude nic jiného, než držet kolegovi palce.