Článek
Na kulinářské specialitě vydělal čínský podnikatel doslova jmění. I dnes jí věnuje značné úsilí a pravidelně ji dvakrát denně ochutnává. Jeho rodné město, megapole Čchung-čching, usiluje o národní a světové uznání tohoto pokrmu a Nie je hrdě hlavou tohoto hnutí.
Sečuánský ohnivý kotlík Nie popisuje jako pokrm "křehký, vřelý, mimořádně šťavnatý, jehož aroma uchvátí vaše smysly, proto ho všichni milují". Populární pokrm se připravuje tak, že se v bujónu vaří maso, zelenina, tofu a další ingredience. Od jiných směsí se díky paprice a pepři liší nenapodobitelnou chutí.
Víc než jen jídlo
Nie sedí za stolem a do vřícího hrnce noří kapsle s kachní krví. Později přidává další papriku, lotosový kořen a marinovanou zeleninu. „Při pojídání kotlíku se všichni scházejí u jednoho stolu, krmě navozuje přátelské ovzduší a rozvazuje jazyky," popisuje.
Jedení populární polévky je ve městě společenskou událostí.
Muzeum ukrývá stovky kotlíků, které Nie nasbíral za více než 10 let. Má tam nádobu používanou v paláci dynastie Čching z doby císaře Čchien-lunga v 18. století, další pocházející z doby dynastie Čou, která v zemi vládla od roku 1046 do roku 771 před naším letopočtem.
Před 100 lety byl sečuánský ohnivý kotlík hlavním a levným jídlem rolníků žijících na břehu řeky Jang-c'-ťiang, na jejímž horním toku Čchung-čching leží. Ti si tak připravovali hovězí i jiné vnitřnosti. Od té doby se tento pokrm stal v Číně tradičním.
Snaha o světové uznání
Stěny Nie Kan-žuova muzea pokrývají fotografie a dokumenty hovořící o historické roli kotlíku, u něhož se například jednoho dne sešli Mao Ce-tung a nacionalista Čankajšek, ještě než se pak stal mužem nenáviděným v celé komunistické Číně.
Povrch kotlíku je celý pokryt kořením a to opravdu až vhání oheň do hlavy.
V roce 1997 se čínské úřady rozhodly přeměnit Čchung-čching v autonomní správní celek na úrovni provincie. Předtím bylo město součástí provincie S'-čchuan, jejíž metropolí je Čcheng-tu, které je rovněž vyhlášeno svým ohnivým kotlíkem.
Experti i amatéři mají mnohé co říci k jemným rozdílům mezi jednotlivými ohnivými kotlíky tohoto gastronomického regionu, zatímco návštěvníci mají spíše tendenci vidět podobnosti: je vonný, chutný a pikantní.
„Čchungčchingský kotlík je jedinečný a v celé zemi populární," uvádí Fuchsia Dunlopová, odbornice na čínskou kuchyni. „Povrch kotlíku je celý pokryt kořením a to opravdu až vhání oheň do hlavy," říká. Místní ho zbožňují. „Zahřeje vás a má příznivé účinky na tělo," ujišťuje dvacetiletá Li Jao. „Pomáhá, když se potřebujete vypotit," tvrdí.
Může vyvolat rivalitu
Čchung-čching se dnes snaží dosáhnout toho, aby byl jeho ohnivý kotlík zanesen na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Podle Dunlopové by se tak otevřely dveře k ostřejšímu soupeření mezi různými regiony země, neboť pro Číňany je klasifikace UNESCO obzvláště významná.
„Kdyby se začaly v Číně označovat jako nehmotné kulturní dědictví další věci, kde by se to zastavilo? Tady je tak bohatá a fantastická kulinární kultura, s tolika pokrmy, jejichž historie je stará staletí!" zdůrazňuje.
