Článek
Prezident Boris Jelcin si v roce 1999 ambiciózního šéfa bezpečnostní služby a premiéra Vladimira Putina sám vybral jako nástupce.
Ruská televize ho následně pravidelně ukazovala na všech možných místech při setkáních s občany, i když oficiálně prý žádnou kampaň nevedl. Následné volby vyhrál a pomalu začal kontrolovat nejen státní úřady, ale i podnikání, média, kulturu.
Režisér Manskij měl štěstí, že se shodou náhod dostal do těsné blízkosti nastupujícího vůdce země a vedl s ním osobně laděné debaty, které by už asi dnes vést nemohl.
V domácím prostředí natáčel taky zestárlého a nemocného Jelcina, kterého Putin brzy přerostl, krátce promluvil i Michail Gorbačov. Nikdo z nich ovšem ve filmu neřekl nic šokujícího, nic zásadně nového, co by nepřinesla média během posledních 18 let. Manskij přidal k archívním záběrům svůj velmi osobní komentář.
Značnou pozornost na sebe během celého filmu strhává zlověstná hudba Karlise Auzanse.