„Asi bych potřeboval větší odstup nebo s ním natočit víc filmů, abych dokázal popsat jeho styl, který nikdy nebyl stejný. Nejvíc mi imponoval energií, můžu tady říkat spoustu věcí, ale ta energie ho vystihuje úplně nejvíc,“ zamyslel se Mádl.

Práce téměř bez scénáře pro něj ale byla nová. „Pro mě to bylo hrozně těžké, nejdřív mi přišlo něco jako scénář, což byl výtažek z knížky a já si říkal, že tohle přece není scénář. Navíc se mi to časově nehodilo. Pan Němec si na schůzku vzal spoustu posil, několik lidí z produkce, ale ty posily nebyly potřeba, protože mě ukecal i tak.“

Jiří Mádl ve filmu Vlk z Královských Vinohrad

Jiří Mádl (vlevo) ve filmu Vlk z Královských Vinohrad

FOTO: kviff.com

„Potřebuju mít jasné mantinely, vědět odkud kam jdu. Najednou jsme odjeli do Cannes, to mi sice přišlo strašně zajímavé, že spíme všichni v malém pokoji a je to takový tábor a točíme film s legendou. Ale zatímco všichni hlídali své povinnosti, tak já jsem žádné povinnosti neměl, tím myslím scénář... V Cannes jsem tím hrozně trpěl a nevěděl jsem vůbec, jak to dám. Když vás to plácá ze strany na stranu, tak si řeknete, že si to musíte jen užít a ono to najednou šlo.“

Producent Tomáš Michálek poznamenal, že i Jiří Menzel byl nadšený, že se může natáčení zúčastnit a nebral se příliš vážně.

„Bylo důležité, abychom dodržovaly noty po Janu Němcovi. Držet se co nejčistší linie, abychom z toho neudělali jiný film, než si přál,“ dodal k poslednímu filmu nedávno zesnulého režiséra, který vznikl podle jeho autobiograficky laděných povídek.