V jedné věci je Brüggemann stoprocentně demokratický - natře to skutečně všem. Dokáže najít zaslepenost, umíněnost, nafoukanost a směšné momenty všeho druhu u levičáků i pravičáků, u bílých i černých.

Ambiciózní maloměstský nacista Sven, jeden z hrdinů Heil, touží po pravicově zaměřené blondýně, která od něj žádá ovládnutí Německa a napadení Polska. Začne proto osnovat náročný plán, ve kterém mu mají posloužit méně inteligentní stoupenci radikální pravice.

Na druhé straně se zatím autor populární integrační knihy Sebastian, sám napůl Afričan, chystá na mediální vystoupení, jenže po úderu do hlavy se proměňuje v tupého nacistu, který jen opakuje výroky svého šéfa Svena. Média jsou šokována mladíkem černé pleti, který mluví proti imigrantům, zatímco jeho těhotná přítelkyně ho pronásleduje, částečně z obavy, že má pletky s jinými.

Absurdní hon televizí za šokujícím materiálem symbolizuje editor, který nešťastného reportéra na volné noze neustále kritizuje, že záběry jsou málo senzační - jediné , co ho uspokojí, je závěrečná bitva s tankem na německo-polských hranicích.

Heil je hodně rychlá crazy komedie, kde není čas na psychologické vykreslování postav. Jde tu o gagy a hlášky, o inteligentní zkratku, která nemá daleko ke grotesce. Přesto není povrchní, o současném Německu i Evropě vypovídá hodně.

Celkové hodnocení: 75%