Režisér na osudech několika charakterově odlišných postav rozkrývá kolektivní smutek pramenící ze samoty a existenční nejistoty. Ženy nekonečné zimní dny trávené na odlehlém Kolského poloostrově hýčkají naději, že se jim jejich manželé – sloužící na vojenské ponorce – ve zdraví vrátí. Jsou zvyklé se starat samy o sebe, zajišťovat chod domácnosti i komunity, i když je to někdy nepředstavitelně těžké, i když by děti potřebovaly tatínky a ony zase láskyplné pohlazení.

Samostatné ženy v mrazivé krajině 

Jednou z osamělých manželek je Lena, která jakoby do této nehostinné krajiny přišla z jiného světa. Elegantně oblečená a introvertně vystupující žena svou zdánlivou netečností vůči lidem dráždí část starousedlic. Neví, kam patří a kam by patřit chtěla. Přesto smysl svého života najde ve zcela nečekaném tajemství z minulosti.

„Příběh mladé ženy, založený na její osobní bolesti, vržené do centra dramatu, se zdá mělký a nedostatečný. Co její drama znamená ve srovnání se smrtí desítek mužů? A dokonce ani zjištění, že společná bolest je utkána z množství osobních, nedělá její osud hodný pozornosti. Je prostě trochu divná, cizí. Copak každý si nemusí někdy setřít slzy?“ klade zásadní otázku režisér, jehož civilní drama je inspirováno skutečnou událostí, která před lety otřásla nejen Ruskem.

A dodává: „Nevěřte tomu, že lidé jsou stádo dobytka. Jsou hodni pozornosti, jsou hodni lásky, pochopení a soucitu. A to proto, že jsou schopni prožívat stud. Za sebe. Za svou zemi. A stačí jim, aby na nebi zářila polární záře.“ Právě mrazivá zimní krajina je jednou z hlavních postav a dodává příběhu na melancholické náladě a dramatičnosti.

Režisér není žádný karlovarský nováček 

Film přijede osobně uvést režisér Jusup Razykov, trojnásobný účastník karlovarské soutěže Na východ od Západu. Razykov se narodil v roce 1947 v uzbeckém Taškentu, absolvoval scenáristiku a za svůj celovečerní hraný debut Řečník (Voiz, 1999 – MFF KV 2000), v němž pranýřoval pokrytectví a snaživost naivního revolucionáře, získal Cenu ruské kritiky.

Téma mnohoženství pojednal v kriticky vyhroceném snímku Ženské království (Ženskoje carstvo, 2000). Jako ředitel taškentského studia Uzbekfilm natočil mezinárodně úspěšný film Soudruh Bojkenžajev (O’rtok Boykenjayjev, 2002 – MFF KV 2003) a ve filmu Gastarbeitr (2009 – MFF KV 2010) se kriticky vyslovoval k pokleslosti poměrů prostoupených mafiánskými aktivitami.