Článek
Mladík z venkova Evžen chce prorazit jako básník. Se starým kufrem a poněkud naivními plány vyrazí do Prahy, kde zná jen kamaráda bydlícího načerno na půdě. Toulá se po městě, přespává z nouze na hřbitově a setkává se s omezeným, ale v podstatě dobráckým pomocníkem VB a přátelským hrobníkem.
Dostane se na večírky normalizačních umělců, díky nimž prožije podivný románek s opilou ženou, která ho zatáhne do bytu rodičů. Když jí sdělí své plány o básnické kariéře, vyhodí ho se stokorunou na ulici.
Z naivky veksláckým seladonem
Evžen smutně bloudí mezi paneláky a auty, přivydělává si jako metař a snaží se dostat k různým redaktorům a textařským komisím (jeho boj dostává až kafkovské rozměry), kde předkládá své ne příliš kvalitní výtvory. Právě záběry z šedivé rozpadající se Prahy dodávají snímku zvláštní atmosféru zmaru.
Jednoho dne mladík pochopí, že aby prorazil, musí psát angažované stupidity o traktorech a továrnách, čímž se postupně promění v úspěšnou, ale neoblíbenou lidskou zrůdičku přesně zapadající do světa normalizační pop music.
Hlavní roli slušně odehrál mladý Jan Kraus, výborný je Josef Somr jako pomocník VB a menší roli si střihl i Jiří Bartoška. Až na příliš rychlý konec a zkratkovitou proměnu Evžena z naivky ve vekslácko-popového seladona se jedná o výborný film. Bohužel zcela zapadnul.
