Zatímco na začátku festivalu, kdy bylo chladno a také občas pršelo, šly na odbyt hlavně polévky, čaje a hutná červená vína, na konci desetidenní přehlídky filmů se zlepšeným počasím a stoupajícími teplotami byl zájem především o lehké zeleninové saláty a šampaňské.

„Začátek festivalu byl spíše v duchu teplé kuchyně,“ uvedla šéfkuchařka Grandhotelu Pupp v Karlových Varech Vlaďka Příhodová. „Odvíjelo se to od chladného počasí. Naši hosté po příchodu z různých filmových představení a párty měli zájem o horké čaje a hutné polévky,“ dodala.

Podobné to bylo s pitím. „Vzhledem k chladnějšímu počasí na začátku festivalu žádali naši hosté především těžká francouzská, ale i italská červená vína,“ uvedl vedoucí stravování v GH Pupp Richard Lhoták.

Se sluníčkem došlo na saláty

S příchodem teplejších dnů zhruba v polovině festivalu se apetit festivalových hostů ze dne na den otočil o sto osmdesát stupňů. „Ke konci festivalu jsme už v kuchyni krájeli obrovské kvantum zeleniny do nejrůznějších salátů, o které byl najednou obrovský zájem,“ popisovala Příhodová.

Zatímco na začátku karlovarského filmového festivalu byl zájem kvůli chladnému počasí spíše o polévky, na jeho konci s lepším počasím krájely brigádnice z Grandhotelu Pupp hlavně zeleninu do nejrůznějších salátů.

Zatímco na začátku karlovarského filmového festivalu byl zájem kvůli chladnému počasí spíše o polévky, na jeho konci s lepším počasím krájely brigádnice z Grandhotelu Pupp hlavně zeleninu do nejrůznějších salátů.

FOTO: Rudolf Voleman, Právo

„Těžká teplá jídla se sluníčkem nahradila lehká strava,“ poznamenala s tím, že o hosty hotelu se po celou dobu festivalu staralo čtyřicet kuchařů a stejný počet brigádníků.

„Opět jsme uspěli s prodejem pravého francouzského šampaňského,“ pochlubil se Lhoták. „Oproti loňsku se jeho prodej s určitostí nesnížil, a to ani přes špatné počasí na začátku festivalu. Ukazuje se, že do Karlových Varů lákají hosty nejenom dobré filmy, ale také dobré pití,“ podotkl Lhoták, který za deset festivalových dnů spal pouhých zhruba čtyřicet hodin.

„Stále bylo co doobjednávat, aby nenastala situace, že cokoliv chybí. Celkem devadesát zaměstnanců ve směně bylo každý den připraveno splnit zákazníkům jejich přání,“ uzavřel Lhoták.