Sám režisér se však ve Varech začal objevovat mnohem dřív než jeho snímky – už v osmdesátých letech sem přijížděl na festival studentských filmů; i proto se sem dodnes rád vrací.

„Je to velmi zvláštní – Vary jsou velký festival, ale přitom působí komorně a důvěrně, člověk se tady cítí velice příjemně. A samozřejmě je tady skvělé pivo!“ říká šestačtyřicetiletý režisér soutěžního snímku Whisky s vodkou.

Nešťastní vtipálci

Hlavní postavou filmu je slavný herec Otto – problémový, ale milovaný seladon, který během natáčení dělá tak dlouho potíže, až režisér angažuje mladšího divadelního herce, s nímž točí stejné scény jako s Ottou.

„Na první pohled je to komediální příběh z filmového prostředí, ve skutečnosti se však zabývá mnohem zásadnějšími otázkami našeho života – stárnutím, konkurencí, samotou, sebeobelháváním. Většina postav je nešťastná a nespokojená se svou životní situací, ale snaží se to zastřít vtipkováním. To se mi na scénáři Wolfganga Kohlhaase od začátku líbilo, proto jsem tenhle film natočil,“ objasňuje režisér, který se ve své filmařské kariéře také setkal s herci, kteří byli jen obtížně zvladatelní.

„Takovouhle zkušenost absolvuje v naší branži snad každý, ale já naštěstí nikdy nenarazil na takového parchanta, jakým je filmový Otto. Myslím, že bych s ním ani nespolupracoval – nemám zapotřebí si ničit nervy někým takovým. Přece jen i čas strávený na filmařském place je náš život,“ tvrdí Andreas Dreser na adresu své nezbedné filmové postavy.

Muž z NDR

Té velmi zábavně sekunduje začínající filmový režisér Martin Telleck, který jen málokdy ví, co má na place přesně dělat.

„Naštěstí to není moje alter ego. Ale některé situace, v nichž se při filmování ocitá, mi pochopitelně byly velmi povědomé. Režisér to zkrátka nemá vůbec jednoduché – na jednu stranu má svou vizi, kterou se snaží naplnit, na stranu druhou je závislý na spoustě lidí, kteří leckdy vše vidí poněkud jinak. Během natáčení tak vzniká spousta třecích ploch, každou vteřinu visí ve vzduchu nějaký konflikt. Na režisérovi pak je, aby k němu nedošlo a film se dotočil v relativně přátelské atmosféře – alespoň přesně o tohle já se snažím, ovšem rozhodně s daleko menším oportunismem, než jaký předvádí Martin Telleck,“ popisuje Andreas Dresen, který sám začínal filmovat jako amatér.

Pochází z kdysi východoněmeckého města Gera, kde s kamarády zkoušel na osmičku točit drobné příběhy o tehdejším všedním životě. Těžko se v  komunistické NDR mohl vyhnout kritice společenského zřízení, což ovšem jeho filmům zajistilo mezi přáteli patřičnou popularitu.

„Nadchlo mě, nakolik je film komunikativní médium, takže jsem se rozhodl jít studovat na filmovou akademii a zasvětit filmu celý život. Kromě všech známých výhod má pro mě totiž tahle profese ještě jedno velké pozitivum – na každém snímku pracujete s tolika lidmi, že nikdy nejste sám!“