Výběr Salonu: Izzo, Böhmsche, Bonhoeffer a Geisslová

Jean-Claude Izzo
Chourmo
Přeložila Milena Fučíková.
Fra

Marseille, druhé největší město Francie a hlavní město Provence. Ale Marseille není Provence, je to zcela samostatný stát ve státě. V něm se pohyboval básník a novinář, který se však proslavil na konci svého života detektivní trilogií, Jean-Claude Izzo (1945 až 2000). Jeho alter ego, bývalý policista Fabio Montale, se asi nejvíc podobá Horstu Schimanskému z Duisburgu. Ale Fabio má přece jen románskou krev, to znamená větší emoce i větší problémy sám se sebou. Druhá část kultovní série se točí kolem mafie, fundamentálního islámu a lásky. A taky je plná štiplavých narážek na politickou a ekonomickou situaci. I na ty, kteří stáli v roce 1968 na barikádách. Pod dlažebníma kostkama nikdy nebyla pláž. Ale moc. Ti nejčistší skončej vždycky ve vládě a zachutná jim to.

Václav Böhmsche
Neřestné ulice
Druhé město

Tenhleten Böhmsche. Podle slov poznáte ho… No samozřejmě, jasně rozpoznatelná značka, ten podivný slovosled, který jste naposledy slýchali, když vaše děti či vnuci ubezpečovali svoje hračky, medvídky či panenky: Neboj ty se mě nic, tobě nic se nestane! Václav Böhmsche (1973), ostřílený prozaik, však míří na jiné cíle. Když jsem se holil, upravoval knír, zryl jsem svou tvář k nepoznání, a bílá z mých košil sákla krev mou z krku. Rozpustilý text je rozprostřen v padesáti krátkých kapitolách, v nichž hrdina léčí kocovinu dalším polykáním alkoholu a večer se v putykách stýká s roztodivnými, neřestnými postavami. Rozpustilý text, ale k použití od 18 let výše, protože všechny krásy popisovaného života patří spíš na odvrácenou stranu ulice.

Renate Windová
Dietrich Bonhoeffer
Křesťan v opozici
Přeložila Hana Krijtová.
Kalich

Těsně před koncem války, 9. dubna 1945, byl v koncentračním táboře Flossenbürg popraven evangelický farář, teolog, filosof a pacifista Dietrich Bonhoeffer (1906–1945). Po nástupu Hitlera se soukromý docent teologie jednoznačně postavil proti fašismu, antisemitismu, militarizaci. Vytvořil jakousi disidentskou skupinu uvnitř „státní“ evangelické církve. Spolupracoval s admirálem Canarisem, odsouzen na smrt byl v rámci likvidace účastníků nezdařeného atentátu na vůdce. Jeho práce, nenáboženská, civilní interpretace křesťanství a bible, měly velký ohlas na přelomu padesátých a šedesátých let nejen v německy mluvících zemích, ale ovlivnily i náboženský diskurz u nás.

Irma Geisslová
Temno nade mnou
Dybbuk

Irma Geisslová (1855-1914) je další z neprávem zapomenutých básnířek přelomu minulého a předminulého století. V nastupujícím modernismu, který odrážel revoluční proměny světa, byly její osobní, intimní verše přehlušeny jinými tématy, poetikou mnohem silnější razance. Nicméně těžko lze pochybovat o Geisslové jako „spojce“ k českému symbolismu a třeba i ke Gellnerovi. Geisslovou pro současného českého čtenáře objevil Ivan Slavík v souboru Zraněný pták (1978). Tento následný Výbor z díla připravil Petr Fabian, přičemž vycházel především z první autorčiny básnické sbírky Immortelly (1879) a z pozůstalosti.