Hlavní obsah
obálka Chizogie Obioma: The Fishermen Foto: archív nakladatelství Pushkin Press

„Tajemstvím velkých příběhů je, že žádná tajemství nemají… Víte, jak skončí, a přesto jim nasloucháte, jako kdybyste to nevěděli,“ cituje na svém twitterovém účtu Arundhati Royovou nigerijský spisovatel Chigozie Obioma (ročník 1986), jehož debutový román The Fishermen (Rybáři, Pushkin Press, Londýn 2015) se letos probojoval do užší nominace na Bookerovu cenu.

obálka Chizogie Obioma: The Fishermen Foto: archív nakladatelství Pushkin Press
Nad knihou: Vyjde po bouři ještě slunce?

Ano, možná je to od něj trochu vychloubačné, ale nelze mu upřít, že velký příběh skutečně napsal. Příběh o ztraceném dětství, vymalovaný zemitými africkými barvami a naprostou stylistickou suverenitou, který je pro čtenáře, přesyceného kvazi tématy a bebíčky postmodernismu, skutečnou pastvou.

Děj se odehrává v Nigérii v devadesátých letech minulého století. Čtyři bratři – Ikenna, Boja, Obembe a Ben – ze středostavovské křesťanské rodiny se přes zákaz rodičů potají vydávají lovit ryby k nebezpečné řece Omi-Ala. Po každé výpravě pečlivě skrývají rybářské pruty. Jejich dobrodružství trvá ale jen šest týdnů; prozradí je sousedka a chlapci jsou otcem exemplárně potrestáni. Jako v každém tradičním mýtu, kde není žádný trest pro děti, které neuposlechnou rad dospělých, dost velký, i zde se osud bratrů rozjede jako utržený důlní vozík z kopce ke své neodvratné zkáze. Třeba ovšem říci, že je to jízda, kterou má autor po celých tři sta stran bezpečně v rukou.

Nejmladší z bratrů Ben příběh vypráví střídavě z perspektivy dítěte a s odstupem dospělého, který dokáže události zpětně dávat do souvislostí a společenského a historického kontextu. Malé se tu děje na pozadí velkého; jako se drolí silná rodina, jejíž synové se v očích otce měli stát právníky, lékaři či inženýry, rozpadá se i příslib lepší budoucnosti pro celou Nigérii.

Chlapci se setkávají s prezidentským kandidátem M. K. O. (jde o skutečnou historickou postavu Moshooda Abiolu) a dostanou od něj kalendář, který se stává tím nejcennějším aktivem v domě. Volby, které M. K. O. skutečně vyhraje, jsou následně anulovány a kandidát, jenž zemi sliboval konec bídy a potřebné demokratické reformy, je uvězněn a následně za podivných okolností ve vězení umírá. Ve chvíli, kdy Ikenna v záchvatu zlosti onen kalendář roztrhá, je osud bratrů i celé země už zpečetěný.

Kostrou západního románu probleskují prvky tradičního orálního vypravěčství a mytologie. Všechny zvěsti se v komunitě šíří mluveným slovem, obyčejně přes nějakou prostou sousedku; o to větší bývá jejich energetický náboj a rychlost. Vrata pozemku se na noc vždycky zamykají, aby rodinu ochránila před loupežnými přepadeními, raziemi a blázny. Ani dospělí nevycházejí v noci z domu. Usmrcení v důsledku autonehody je tak běžné, že mrtvola ženy sražené autem leží na ulici bez povšimnutí několik hodin. Kmenové a národnostní střety jsou každodenním chlebem. Poselství křesťanské lásky je v přímém rozporu s potřebou kmenové msty a bojovnické cti. Chlapci vyrůstají v atmosféře ohrožení, kdy smrtí může skončit každý nový den. Vlastní rodina je jedinou pevností, která děti dokáže chránit. Jenže i ta nakonec selhává. Ne proto, že by nebyla dost silná či kompaktní; její členové jsou však natolik oslabeni střetem moderního s tradičním, že jsou proti drtivým vnějším vlivům bezbranní.

Je příznačné, že stejně jako hrdinové románu, kteří vidí východisko v emigraci do Kanady, i sám jeho autor po přechodném pobytu na Kypru a v Turecku pobývá ve Spojených státech, kde je profesorem literatury a tvůrčího psaní na univerzitě v Nebrasce.

Přesto však tento temný příběh s až biblickým přesahem nekončí bezvýchodně; jsou tu ještě vypravěčovi mladší sourozenci, které připodobňuje k volavkám, nová nigerijská generace, příslib toho, že po bouři zase vyjde slunce a hladina se zklidní.

Kniha vyšla v mladé edici One londýnského nakladatelství Pushkin Press, soustředěné na ty nejzdařilejší debuty, které pro ně lovkyně literárních talentů Elena Lappinová hledá po celém světě. V případě Rybářů měla evidentně velmi šťastnou ruku.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků