Článek
Ano, možná je to od něj trochu vychloubačné, ale nelze mu upřít, že velký příběh skutečně napsal. Příběh o ztraceném dětství, vymalovaný zemitými africkými barvami a naprostou stylistickou suverenitou, který je pro čtenáře, přesyceného kvazi tématy a bebíčky postmodernismu, skutečnou pastvou.
Děj se odehrává v Nigérii v devadesátých letech minulého století. Čtyři bratři – Ikenna, Boja, Obembe a Ben – ze středostavovské křesťanské rodiny se přes zákaz rodičů potají vydávají lovit ryby k nebezpečné řece Omi-Ala. Po každé výpravě pečlivě skrývají rybářské pruty. Jejich dobrodružství trvá ale jen šest týdnů; prozradí je sousedka a chlapci jsou otcem exemplárně potrestáni. Jako v každém tradičním mýtu, kde není žádný trest pro děti, které neuposlechnou rad dospělých, dost velký, i zde se osud bratrů rozjede jako utržený důlní vozík z kopce ke své neodvratné zkáze. Třeba ovšem říci, že je to jízda, kterou má autor po celých tři sta stran bezpečně v rukou.
Nejmladší z bratrů Ben příběh vypráví střídavě z perspektivy dítěte a s odstupem dospělého, který dokáže události zpětně dávat do souvislostí a společenského a historického kontextu. Malé se tu děje na pozadí velkého; jako se drolí silná rodina, jejíž synové se v očích otce měli stát právníky, lékaři či inženýry, rozpadá se i příslib lepší budoucnosti pro celou Nigérii.
Chlapci se setkávají s prezidentským kandidátem M. K. O. (jde o skutečnou historickou postavu Moshooda Abiolu) a dostanou od něj kalendář, který se stává tím nejcennějším aktivem v domě. Volby, které M. K. O. skutečně vyhraje, jsou následně anulovány a kandidát, jenž zemi sliboval konec bídy a potřebné demokratické reformy, je uvězněn a následně za podivných okolností ve vězení umírá. Ve chvíli, kdy Ikenna v záchvatu zlosti onen kalendář roztrhá, je osud bratrů i celé země už zpečetěný.
Kostrou západního románu probleskují prvky tradičního orálního vypravěčství a mytologie. Všechny zvěsti se v komunitě šíří mluveným slovem, obyčejně přes nějakou prostou sousedku; o to větší bývá jejich energetický náboj a rychlost. Vrata pozemku se na noc vždycky zamykají, aby rodinu ochránila před loupežnými přepadeními, raziemi a blázny. Ani dospělí nevycházejí v noci z domu. Usmrcení v důsledku autonehody je tak běžné, že mrtvola ženy sražené autem leží na ulici bez povšimnutí několik hodin. Kmenové a národnostní střety jsou každodenním chlebem. Poselství křesťanské lásky je v přímém rozporu s potřebou kmenové msty a bojovnické cti. Chlapci vyrůstají v atmosféře ohrožení, kdy smrtí může skončit každý nový den. Vlastní rodina je jedinou pevností, která děti dokáže chránit. Jenže i ta nakonec selhává. Ne proto, že by nebyla dost silná či kompaktní; její členové jsou však natolik oslabeni střetem moderního s tradičním, že jsou proti drtivým vnějším vlivům bezbranní.
Je příznačné, že stejně jako hrdinové románu, kteří vidí východisko v emigraci do Kanady, i sám jeho autor po přechodném pobytu na Kypru a v Turecku pobývá ve Spojených státech, kde je profesorem literatury a tvůrčího psaní na univerzitě v Nebrasce.
Přesto však tento temný příběh s až biblickým přesahem nekončí bezvýchodně; jsou tu ještě vypravěčovi mladší sourozenci, které připodobňuje k volavkám, nová nigerijská generace, příslib toho, že po bouři zase vyjde slunce a hladina se zklidní.
Kniha vyšla v mladé edici One londýnského nakladatelství Pushkin Press, soustředěné na ty nejzdařilejší debuty, které pro ně lovkyně literárních talentů Elena Lappinová hledá po celém světě. V případě Rybářů měla evidentně velmi šťastnou ruku.
