Hlavní obsah
Ultima Vez, inscenace Speak low if you speak love Foto: Divadlo Archa/Danny Willems

O bruselském Molenbeeku se říká, že nad ním někdo roztrhl perlový náhrdelník a perly se rozlétly všude možně. Někde tam jsou, ale je třeba je hledat. Kde však můžou být schované perly ve čtvrti, která má dnes renomé především jako líheň teroristů?

Ultima Vez, inscenace Speak low if you speak love Foto: Divadlo Archa/Danny Willems
Marek Toman: Perly Molenbeeku

V pražském divadle Archa vyprávěla o Molenbeeku při veřejné diskusi Kristien de Costerová z vlámského tanečního souboru Ultima Vez. Ten v Arše již mnohokrát hostoval (naposledy s představením Speak low if you speak love) a hlavně má v Molenbeeku od roku 2012 studio a kanceláře. Důvod přestěhování byl tehdy ekonomický: jde o jednu z nejchudších bruselských částí a nájmy tomu odpovídají. Výhodný byl pro umělce také charakter zdejší zástavby – v minulosti se zde překrývala ta průmyslová a bytová, řada domů má proto ve dvoře bývalé manufaktury a jiné zajímavé prostory.

Molenbeek je dnes čtvrtí s pestrým etnickým složením, kde na jedné ulici potkáte lidi až padesáti národností. Očekávatelný následek je, že 90 % tamních školáků nemá vlámštinu jako rodný jazyk. Soubor Ultima Vez se v Molenbeeku ihned začal chovat dle své tradice – dveře studia otevřel místním a zapojil se do množství aktivit se školami a s mladými lidmi (pohybové dílny apod.).

Marek Toman

Foto: Petr Horník, Právo

A po listopadových pařížských atentátech? Média vyvolala podle Kristien de Costerové atmosféru strachu, která ale situaci v Molenbeeku neodpovídá. Recept souboru na kurýrování tamních sociálních a bezpečnostních problémů tak zůstává v zásadě nedramatický: Je třeba ještě posílit sociální a umělecké programy, jež pracují s místními. Soubor chce tedy pokračovat v tom, co už dělá. Někteří účastníci diskuse v Arše možná čekali radikálnější postoje a zvučnější plány. „Přizpůsobit se atmosféře strachu by ale bylo přesně to, co teroristé chtějí,“ argumentuje Kristien.

Na druhou stranu situace po pařížských atentátech nutí umělce uvažovat i nově. V představení In Spite of Wishing and Wanting, které Ultima Vez oživili po dlouhých šestnácti letech, v jednu chvíli exploduje polštář s peřím. Před lety neměla ta scéna žádný mimořádný význam – zato když Ultima Vez chystali nedávno představení v Paříži, uvědomili si tvůrci, že můžou vyvolat paniku. Nakonec umístili v divadle plakáty upozorňující na to, že exploze je součástí představení. Psychóza? Možná spíš realistický přístup, zrovna tak jako prohlubování spolupráce se školami a s mladými při hledání perel Molenbeeku.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků