Hlavní obsah

Je ideální čas na léčbu, říká slovenský investigativní novinář Marek Vagovič

Právo, Zbyněk Vlasák, SALON

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

V únoru 2018 na Slovensku zavraždili novináře Jána Kuciaka. Z objednávky vraždy je dnes obžalovaný Marián Kočner, který se dlouhodobě pohyboval v zákulisí slovenské politiky, justice i byznysu. O kontextu případu jsme si povídali s novinářem Markem Vagovičem (1974) ze serveru Aktuality.sk, kde působil i Kuciak.

Foto: David Ištok

Marek Vagovič

Článek

Kdo je Marián Kočner?

Víme o něm, že studoval žurnalistiku a před pádem minulého režimu chvíli působil v televizi. Po sametové revoluci začal podnikat. Do povědomí veřejnosti poprvé vstoupil někdy na počátku devadesátých let, kdy byl zapletený do kauzy Technopol. Postupně se jeho jméno začalo spojovat s podsvětím – známý je jeho pokus o ovládnutí televize Markíza, do níž napochodoval se členy mafiánské skupiny Petera Čongrádyho. A i nadále se pohyboval na hraně zákona a někdy taky za ní.

Dlouhé roky mu to nicméně procházelo, protože si zároveň budoval síť kontaktů v politice, policii, na prokuratuře, soudech. Jak se dnes ukazuje, lidí, kteří nad ním drželi ochrannou ruku, bylo mnoho a působili na vlivných pozicích. Byl schopný zavázat si vyšetřovatele, prokurátory i soudce ve vlastních kauzách.

Někdy v roce 2017 ale začali novináři jako Ján Kuciak podrobněji psát o jeho nelegálních aktivitách, a policie a prokuratura se tím pádem ocitly pod tlakem, aby se s Kočnerem nějak vypořádaly. Ten tlak ještě zesílil poté, co Jána Kuciaka a jeho přítelkyni Martinu v únoru 2018 zavraždili. Dnes už je Kočner více než rok ve vyšetřovací vazbě.

A jaký je to člověk? Absolutně bezcharakterní, arogantní cynik, který i po vraždě Jána Kuciaka, z jejíž objednávky je dnes obžalovaný, nemístně žertoval na jeho adresu. Používal různé metody: korupci, vydírání, diskreditaci – spoustu lidí drží dodnes pod krkem. Kromě svého vlastního byznysu a podvodů s DPH do velké míry profitoval právě z obchodu s informacemi, to byl jeho hlavní artikl, díky němuž se tak dlouho držel nad vodou.

Je podobných lidí na Slovensku víc?

Určitě, mnozí z nich jsou bohatší, mají ještě silnější páky. Kočnera zřejmě i instruoval někdo mocnější, na koho asi ani současné vyšetřování nedosáhne. Kočnerova drzost byla ovšem výjimečná – dovolil si třeba nechat nainstalovat skrytou kameru do kanceláře bývalého generálního prokurátora. Navíc se s tím, co dělal, netajil, naopak se rád předváděl, svého času jeho tiskovky živě přenášela televize.

To vše byly mocenské hry, nelegální byznys. Dnes je ale obžalovaný z vraždy.

Pohyboval se v prostředí organizovaného zločinu, avšak vražda do jeho arzenálu dlouho nepatřila. I lidé, kteří ho znali, jsou dnes překvapení, že byl schopen zajít tak daleko. Nicméně vyšetřovatelům se podařilo rozšifrovat jeho mobilní komunikaci, takže dnes už víme, že uvažoval o likvidaci více lidí: advokátů, prokurátorů. Od ro ku 2017 byl pod velkým tlakem, jen díky práci Jána Kuciaka čelil několika trestním stíháním, hrozilo mu, že přijde o majetek. A když je člověk zatlačený do kouta, může jednat dost nevypočitatelně.

Foto: Profimedia.cz

Marián Kočner

Jaký je vztah mezi Kočnerem a Jaroslavem Haščákem, spolumajitelem mocné investiční skupiny Penta?

Haščák přiznává, že se s Kočnerem pravidelně potkávali, ale zároveň odmítá, že by spolu dělali špinavý byznys, dokonce tvrdí, že Kočnera od podvodů s DPH nebo od převzetí Markízy odrazoval. Upřímně, moc tomu nevěřím. Spíše to vypadá, že Kočner pro Haščáka a Pentu vykonával špinavou práci. Jejich zájmy se nezřídka překrývaly. Haščák se teď snaží co nejvíc distancovat od vraždy novináře, a tak některé věci lakuje na růžovo.

Jaká je role Penty ve slovenské společnosti?

Je to velký zaměstnavatel, firma s širokým vlivem, která má aktuálně zájmy v oblasti zdravotnictví. Podobně jako jiné podobné skupiny má své lidi v politice, policii, na prokuratuře, soudech. Zároveň vlastní média. Penta vzbuzuje respekt, u některých až strach. Nebojí se k dosažení svých cílů využívat zpravodajské metody. Dokáže toho ovlivnit hodně. Byť asi méně než v době před kauzou Gorila. A dopady Haščákova vztahu s Kočnerem budou pro Pentu zřejmě ještě citelnější.

Jaký je vliv oligarchů na chod demokracie na Slovensku? Respektive: je to ještě demokracie?

Chci pořád věřit, že ten vliv není až tak zásadní. Ano, řada oligarchů blízkých Smeru protlačila své lidi přes kandidátky této strany do veřejných funkcí, dostávala státní zakázky. Skutečně platí, že Fico oligarchům Slovensko prodal. Ale zároveň ta dnešní citlivost veřejnosti na cokoli špinavé zapříčiňuje, že se vliv těchto struktur už nezvětšuje, a nejspíš ani zvětšovat nebude. Může tomu pomoct rovněž nová legislativa. Chystá se lex Haščák, zákon, který by omezil moc Penty ve zdravotnictví. Hněvu ulice, veřejného mínění se teď bojí politici i oligarchové.

Navíc zkorumpovaných politiků, policistů, prokurátorů či soudců není většina. Dnes to občas vypadá, že měl Kočner pod palcem celou zemi, ale tak to není. Je nebezpečně házet všechny do jednoho pytle, v lidech to budí frustraci a nahání je to k extrémistům. Demokracie u nás stále funguje. A pokud byly její části nakaženy virem, teď je ideální čas na léčbu.

Nakolik má dnešek kořeny v mečiarovských devadesátých letech?

Tenkrát systém náš človek, jak to dnes nazýváme, vznikl. Stejně jako vrstva velkopodnikatelů, privatizátorů, kteří se motali kolem HZDS a přišli přes noc k obrovským majetkům. Tehdy se také u některých lidí zrodil pocit beztrestnosti. A když už jsme si mysleli, že jsme z těch devadesátých let venku, zavraždili novináře, což se ani za Mečiara nestalo. Na pohled byly devadesátky drsnější, vybuchovala auta, vybíralo se výpalné, mafiáni se stříleli mezi sebou, ale dnes se ukazuje, že podstata se tolik nezměnila. Jen to všechno probíhá sofistikovaněji.

Zmínil jste Gorilu, spis tajné služby o odposlouchávání schůzek Haščáka s politiky pravice i levice, který se na světlo dostal v prosinci 2011. U Kočnera se teď našel audiozáznam.

V konspiračním bytě se v letech 2005 a 2006 dohadovaly úplatky za privatizační rozhodnutí vlády ve prospěch Penty, chodili do něj tehdejší ministr hospodářství Malchárek či šéfka Fondu národního majetku Bubeníková. Tehdy ještě opoziční politik Robert Fico a jeho osobní tajemník tam řešili utajené sponzory a financovaní Smeru. Haščák chtěl získat vliv na všechny a všichni chtěli být zadobře s Pentou. I když já si myslím, že zrovna Fica tam vylákali až v době, kdy už tušili, že je byt odposlouchávaný, chtěli ho kompromitovat. I proto se pak asi Gorila za jeho vlády dlouhé roky neřešila.

V roce 2011, respektive 2012 se slovenská „ulice“ poprvé výrazněji ozvala. Jak protesty související s Gorilou zpětně hodnotíte?

Na začátku tam chodilo zhruba deset tisíc lidí. Paradoxně na tom tehdy vyrostl Fico, v jarních volbách 2012 získal přes 44 procent. Starou pravici v čele s SDKÚ, za jejíž vlády se schůzky odehrávaly, to skoro pohřbilo. Nevýhoda byla, že protesty probíhaly v tuhé zimě, demonstrantů chodilo stále méně, ale hlavně je vedli nezkušení, neschopní lidé, kteří nedokázali být vládnoucím elitám partnerem k dialogu a nevyvíjeli na ně dostatečný tlak.

Jak po této stránce hodnotíte protesty Za slušné Slovensko po Kuciakově vraždě?

Gorila byla velká kauza, ale s vraždou novináře se to nedá porovnávat. Odezva veřejnosti byla loni mohutnější, v Bratislavě se sešlo až 65 tisíc demonstrantů. I tyto protesty postupně vyprchaly, ale jejich dopad byl mnohem silnější než u Gorily: odstoupili premiér Fico, ministr vnitra, policejní prezident i další. Naopak na nich politicky vyrostla současná prezidentka Zuzana Čaputová coby osoba nezatížená problematickými kauzami, která dokonce s Kočnerem v minulosti bojovala v případě pezinské skládky.

Foto: Ivan Vilček, Právo

Demonstrace na náměstí SNP v Bratislavě, březen 2018

Jakou roli dnes hrají na Slovensku novináři?

Před vraždou Jána Kuciaka důvěra v tradiční média i vinou nástupu alternativních, konspiračních webů klesala. Nebylo lehké s tím bojovat. Teď se ta důvěra částečně vrátila. Dostáváme hodně tipů, objevuje se víc whistleblowerů. A s tím stoupla i odpovědnost, která se k naší práci váže. Nesmíme lidi zklamat. Všichni novináři samozřejmě nejsou na jedné lodi. Teď vyšlo najevo, jak vypadala komunikace Kočnera s novinářkou Ruttkayovou, které měl za publikování nějakých článků zaplatit dovolenou. Myslím ale, že většina z nás dnes roli čtvrté moci ve státě plní svědomitě. A to i v tom, že ačkoli zveřejňujeme informace z Kočnerova vyšetřování, snažíme se neohrozit soudní proces.

Nakolik je složité udržet si odstup? Není to už spíše otevřený boj s nepřítelem?

Přiznávám, že osobně jsem odstup ztratil. Zabili mi kolegu z redakce. Uvědomuju si, že na sociálních sítích, ale i v komentářích jsem radikálnější, někdy víc aktivistický, můj slovník zhrubl. Jenže když se dozvíte, že vás sledovali, lustrovali, jednoho z vás zabili, že spousta podezření ze špinavostí, které jste měl, se potvrzuje, vidíte, kolik lidí je do toho namočených, tak chcete ty věci dotáhnout a co nejvíc tlačíte na příslušné orgány, aby konaly. Vím, že by to tak za normálních okolností být nemělo, že by bylo lepší vrátit se o krok zpět. Ale teď to ještě nejde.

Reklama

Související články

Výběr článků

Načítám