Hlavní obsah
Jan Poláček Foto: Jan Handrejch, Právo

Argo vydalo držiteli Ceny Karla Čapka a Ceny Knižního klubu Janu Poláčkovi (1957) knihu Spěšný vlak Ch.24.12., ve které se rozvíjí alternativní historie padesátých let – Říše sahá od nejvýchodnějšího východu až k nejzápadnějšímu západu a v malém městečku Chrud dělá metaře jistý Walter Fleischer.

Jan Poláček Foto: Jan Handrejch, Právo
Jan Poláček nechal Hitlera vyhrát válku

V čem pro vás leží kouzlo alternativní historie? Alternativní historie je ve své podstatě příběh jako každý jiný. Musí v něm o něco jít, musí mít atmosféru, nápad.

Jak by to vypadalo, kdyby Hitler vyhrál druhou světovou válku, je pro mnohé čtenáře zajímavý námět. Pro mě jako spisovatele je přitažlivý, protože vybízí k novému úhlu pohledu – vím, co se stalo, a objevuji, co by se za určitých okolností mohlo stát. Mám k dispozici historické reálie a můžu domýšlet… Realita se spojuje s fikcí v novou realitu. Napadá mě příběh, který se mohl stát po teroristickém útoku 11. září 2001. Ke křesťanství se hlásí nové a nové ovečky. Je to téměř davové šílenství. Bezvěrci se nechávají pokřtít a plní kostely. V médiích vystupují kazatelé a přesvědčují váhající, aby se přiklonili na jejich stranu. Z církve se stává všelidové hnutí. A to všechno jen proto, aby se vytvořila protiváha k muslimskému světu. Nestalo se. Ale mohlo by?

Musel jste se krotit, abyste ten paralelní svět nepojal více košatě, a zůstal po celou dobu knihy v komorní rovině?

Příběh alternativních dějin nutí při psaní vyhledávat paralely a zařazovat je do děje. Některé jsou podstatné, některé děj jen kolorují a připomínají, že všechno, co realitu utvářelo, se neztrácí, jen existuje v nových souvislostech. To všechno se ale děje na úkor příběhu, a proto je nutné škrtat a zvažovat, co podstatné a dějotvorné je, a co už ne. Na počátku jsem byl okouzlen všemi nabízejícími se možnostmi a posléze zjišťoval, že těžiště mé výpovědi je přeci jen někde jinde. Myslím, že nejlépe se atmosféra totalitního Bayern-Böhmen Landu projeví v dialozích několika těch nejobyčejnějších lidí, pro které je základním a v podstatě jediným zdrojem informací státní propaganda.

To je zajímavý prvek vašeho románu – mediální lakování jednou barvou spolu s uzavřením se na zapadlém místě. Myslíte, že to je zásadní zbraň totalitních režimů – upřít člověku informace?

Nejde o jejich úplné upření, spíše o vytvoření virtuálního informačního světa a stanovení nového žebříčku důležitosti. Přirovnal bych to k výběru zpráv poskytovaných českým bulvárem, ovšem s tím rozdílem, že propaganda se vystříhá všech záporných. Nejdůležitějšími je ta bezobsažnost – zprávy o setkáních špiček státu a vágních úspěších bez možnosti ověření a porovnání. Žádná informace by byla špatná informace. Člověk musí mít k dispozici takové, které ho přesvědčí, že jakákoli pochybnost o zářných zítřcích je jen a jen jeho chybou.

Z tohoto pohledu by ale konec románu – odjezd z Chrudu – byl s trochou cynismu vlastně vysvobozením.

Hrdina románu Walter Fleischer, vlastně teď už s neponěmčeným jménem Martin Řezníček, nemá s čím srovnávat. To, co až do odjezdu vlaku utvářelo jeho život, bylo tak děsivé, že si nic horšího ani nedokázal představit. Odjezd je pro něj poslední možností, jak uniknout z pasti. Má před sebou novou naději a dokonce nabývá dojmu, že svůj osud může sám ovlivnit. Osobní bilance jsou završeny, minulost vyřešena. O tom, kam vlak s kódem Ch.24.12. a malými škvírami místo oken směřuje, se hrdina jen dohaduje. Svým způsobem je to pro něj nový začátek.

Jan Poláček
Spěšný vlak Ch.24.12.

Argo 2010

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Výběr článků