Článek
Ve svých zápiscích o roce 1960 uvádějí Josef Hiršal a Bohumila Grögerová, že jim Jiří Kolář řekl o obrazových básních a „preparovaných“ textech, které dostal z Třebíče od Ladislava Nováka. Grögerová následně Novákovi poslala na Moravu svůj překlad článku profesora Maxe Benseho Text und Kontext. A pak se s ním setkali ve Slavii: „Vyšel zřejmě ze surrealismu stejně jako my a dopracoval se zajímavé originality. Působí sympaticky, mluví moravsky a má hnědé kučeravé vlasy.“ To setkání je pro českou literaturu zásadní; vytváří se tak jádro tvůrců experimentální poezie, v němž je Novák tím nejvšestrannějším. Prozkoumává vizualitu (text ve spojení s obrazem), zvuk (fónická poezie) i koncept.
Ale třebíčský kantor není v roce 1960 žádným nováčkem. Má už za sebou více než deset let hledání svého literárního výrazu a jeho forem; a to hledání je neobyčejně intenzivní. Stýká se s Mikulášem Medkem a s pražskou Surrealistickou skupinou (dávno předtím je na gymnáziu členem surrealistického kroužku), od vysokoškolských studií je jeho celoživotním přítelem Ivan Slavík, a především – kmotry jeho tvůrčího života jsou jak neposedný páter Jakub Deml, tak i Vítězslav Nezval. Surrealismus a katolická víra, to jsou dva zásadní balvany tvořící bytelný základ, aby se pozdější stavba nezhroutila.
Jakub Šofar
Ladislav Novák (1925–1999) neměl čas ani zájem starat se o „správnou“ podobu svého literárního odkazu, proto jsou dva svazky jeho Díla, vycházející v nakladatelství Dybbuk, dohromady více než 1650 stran, sice v této chvíli kompletním vydáním, kromě několika nezařazených juvenilií, nicméně nemusí být definitivním. Většina jeho prací zůstala v rukopise, podobně jako překlady, které by, včetně těch známých, měly vyjít příští rok. „Součástí“ knihy je i zvuková stopa, třeba ukázky fónické poezie, na webu nakladatelství.
