Hlavní obsah
Radek Bajgar Foto: archív Radka Bajgara

Aby člověk rozuměl člověku. Radek Bajgar o Klausovi, Vaculíkovi a Steinbeckovi

Příspěvek režiséra Radka Bajgara do ankety Kniha, ze které chci film karlovarského Festivalového deníku, kterou připravil Zbyněk Vlasák. Na stránkách Salonu se již objevily odpovědi Václava Marhoula, Bohdana Slámy, Alice Nellis a Roberta Sedláčka, Bajgar tento miniseriál zakončuje.

Radek Bajgar Foto: archív Radka Bajgara
Aby člověk rozuměl člověku. Radek Bajgar o Klausovi, Vaculíkovi a Steinbeckovi

Proč dělat z knížek filmy, když se dají přečíst? To je jako vyrábět z obrazů fotky. Ale inspiraci to přináší, to jo.

Teď by mě asi vyprovokovala nejnovější kniha Václava Klause Zničí nás klima, nebo boj s klimatem?. Byla by to bláznivá komedie či něco perverzního. Expozice: Oteplování není. Zápletka: Klimatický alarmismus je totalitní ideologie. Rozuzlení: Můžou za to „podvědci“. Vážněji by se to dalo pojmout jako životopisný dokument o autorovi: Jak se z inteligentního, pracovitého člověka stane lidový vypravěč kuriozit aneb Tragédie o tom, že IQ není všechno. Taky ve třech aktech. Expozice: Jsem nejlepší. Zápletka: Nemají mě rádi. Řešení: Budu je všechny srát, dokud neumřu. Epilog: Na náhrobek si dal nápis, že nechce euro.

Něco by se mělo natočit podle Ludvíka Vaculíka. Byl mi tak blízkej, že jsem ho četl i v době, kdy už (někdy) nepsal tak dobře. Film by nemusel vznikat na základě konkrétní knihy, ale spíš podle Vaculíka jako osoby. Chlap jde světem a zkoumá ho pomocí nekomplikovaných otázek po přirozeném řádu věcí. Nenechá se zblbnout deformovanými složitostmi, které nám často nabízejí ideologové či experti, a pevně se drží podstaty, zdravého rozumu a přirozené morálky. A pro komerčnější producenty je tu i jeden jeho klenot: knížka Jak se dělá chlapec. Furt se někdo snaží točit erotický filmy – a jak to dopadá. Hezký těla, ale strašidelnej obsah. Vaculíkova knížka má vtip, erotiku, obsah a hlavně pravdivost – už proto, že je autobiografická.

John Steinbeck v roce 1963

Foto: Profimedia.cz

A do třetice – John Steinbeck: Toulky s Charleym. Autor rok křižoval Ameriku v obytném náklaďáku, doprovázen svým pudlem, a psal o tom, co a koho potkal. Četl jsem tu knihu jako dítě a zapomněl na ni. Asi tak o 40 let později sedíme se psem v obytném náklaďáčku před sámoškou v Ústí nad Labem a pozorujeme lidi na parkovišti, jak ty věci ve vozíku souvisejí s tím, jak oni vypadají. Plný vozík uzenin, čipsů a sladkých limonád – umíte si ty krasavce představit? Tam jsem si to uvědomil: imprinting. Dávno zapomenete, že jste něco četli, ale chováte se podle toho. Už před 25 lety jsem na kole objížděl Česko a psal o tom do časopisu. Ani jsem si neuvědomil, že to nebylo z mé, ale ze Steinbeckovy hlavy. Je čas se k tomu vrátit. Komentářů od stolu jsou tuny, ale reality, odpozorované z opravdické krajiny, vesnic a předměstí, je pomálu. Je psáno, že umění je tu hlavně proto, aby „člověk rozuměl člověku“. Takový celovečerní dokument by byl potřeba jako sůl.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků