Ve vánočními světýlky ozářené, chabé imitaci bělostného interiéru jižanských kostelů právě s mírnou hladinkou oddává obtloustlý Elvisův dvojník. Před ním stojí dva zoufalí lidé – zoufalí, protože milující. A falešný kněz popu v zapadlém kasinu někde na okraji Rena je jediný, kdo jim může dát posvěcení. Papundeklový chrám se na chvíli stane místem svobody, lásky a naprosto neznámé budoucnosti.

Tato scéna, ve svých variacích roztroušená napříč popkulturou, je postmoderním vyjádřením romantického ideálu nezkrotné vášně. Má dokonce i svou historickou předlohu: skotskou vesničku Gretna Green, kam se od poloviny 18. století jezdila brát vzpurná anglická mládež. Ve Skotsku totiž neplatily anglické sňatkové zákony. Dnes je ovšem Gretna Green výspou sňatkové turistiky a svatebních agentur, které za nemalý obnos rády zorchestrují dokonalé zdání milostné spontaneity. Kdo se podobné strojové selanky někdy účastnil, ví, že láska tu má své přesné místo, čas i cenu.

Osud Gretny Green by se dal volně interpretovat jako další příklad komodifikace touhy, o níž píše Srećko Horvat v Radikalitě lásky. Technologizovaný a globální kapitalismus si podle něj úspěšně podmaňuje i tak subverzivní síly, jako jsou tělesná touha a láska. Mobilní aplikace na rychlé vyhledávání partnera typu Tinder nebo Grindr mění sex v obchodní transakci s minimalizovaným rizikem, trendy typu „masturdating“ – možnost užít si romantické rande v jednom, být spokojený s vlastní přítomností a nemuset sdílet intimitu – zase směrují vášeň k narcistnímu jedinci. Ve výsledku se sexuální a milostné životy lidí na Západě mění v racionalizovaný prostor neumožňující žádný volný pád, láska v podobě plného odevzdání se milovanému, milované či milovaným jako by už neexistovala.

Horvat je filosof z mladší generace levicových myslitelů, kteří zklamaně sledovali kolaps revolučních a radikálních hnutí a protestů z posledních let: Occupy Wall Street, Indignados, arabského jara… Ať už vyhasly, nebo byly brutálně potlačeny silou, během všech se událo něco neuvěřitelného, všímá si Horvat: znovu ona nezkažená láska. Filosof zmiňuje například „lidský řetěz“, který utvořili egyptští křesťané, aby ochránili modlící se muslimy na náměstí Tahrír během protestů proti Mubárakovi. Píše o nespoutané sexuální touze, která provázela téměř všechny světové revoluce (jen aby byla jejich vítězi opět spoutána) a v jejíž moci je měnit předivo lidských vztahů (ale už ne jejich mocenský charakter).

Láska i revoluce jsou pro Horvata „jako díra ve světě“, chvíle, kdy se z dějin zvedne prach, čas zhoustne a všichni najednou dýchají volněji. Největším nepřítelem lásky je pak zvyk, podobně jako pro revoluci je nepřítelem vůle po nastolení pořádku – sice nového, ale stále pořádku. Horvat v jednotlivých kapitolách sleduje, jak velké revoluce 20. století povolily stavidla vášně a následně je přirazily pevněji než kdy dřív. Z lásky se stalo pravidlo. Lenin si nepřál liberalizaci sexu; Che Guevara se s manželkou a dětmi stýkal v ústraní a v převleku. Na oltář revoluce položili samu její podstatu. Revoluce zklamaly, protože nedokázaly milovat.

Kondenzovanou tezí Radikality lásky je potom parafráze milostné maximy Arthura Rimbauda: „Láska musí být neustále vynalézána.“ Srećko Horvat se přitom až na krátkou exkurzi do súfismu Ibn al-Arabího a letmých zmínek Barthesových Fragmentů milostného diskurzu tématu lásky samotné příliš nevěnuje, vždy je u něj v pevném objetí s revolucí. Láska je druh velmi malého komunismu, cituje Horvat Alaina Badioua.

Podle Horvata dnes nelze myslet revoluci bez lásky, jediné subverze, která nám ještě zbyla. O jakou, jakými prostředky a kým vedenou revoluci jde, je pro něj vedlejší. Láska musí být neustále vynalézána – tak aby znovu a pokaždé otřásla zemí, má to být živel, v němž se rozpustí veškeré sobectví.

Horvatova láska je nakonec stejná jako ta, která nutila anglické zamilované páry cestovat do Gretna Green: je to ten samý vynález moderního individualizovaného romantismu, tehdy i teď inzerovaný coby nadčasová síla. Horvat jako marxista vidí společenské, politické a materiální podmínky nutné pro společenskou změnu, pro revoluci. O to více tedy zaráží, že s láskou nepracuje jako s něčím, co se historicky proměňuje dle materiálních, mocenských a kulturních tlaků, co je předmětem bojů uvnitř různých diskurzů. Lásku si idealizuje.

Jeho Radikalita lásky je proto nakonec hlavně melancholicky romantickým ohlédnutím za revolučním stoletím, textem plným zajímavých historických postřehů. A zároveň je to kniha, která trčí oddávajícímu Elvisovi z kapsy.

Srećko Horvat
Radikalita lásky

Přeložili Magdaléna Hajdučková a Jaroslav Michl.
Broken Books

Srećko Horvat: Radikalita lásky

FOTO: archív nakladatelství Broken Books