Jako první nechápu jazykové fušery. Tahle země se znovuzrodila v 19. století z jazyka. Naše nejlepší mozky vzaly krásnou veleslavínskou češtinu, proměnily ji a vykouzlily celé slovníky moderních slov, protože nic jiného než jazyk jsme neměli. Do sta let jsme dokázali udělat z umírajícího nářečí skvost s literaturou v nejvyšším světovém patře. Člověk, který se tu narodil, chodil tu do školy, a přesto udělá v každé větě dvě hrubky, má být zelený studem, má každý den plakat před bustou Josefa Dobrovského, a ne slintat do komentářů na internetu.

Za druhé nechápu lidi, co opovrhují humanitním vzděláním. Tři největší Češi (a Moravané), kteří skutečně pohnuli dějinami světa, byli humanitní vzdělanci Hus, Komenský a Masaryk. Náš nejslavnější král Karel IV. byl intelektuál, a právě proto tak dobře vládl. Kdo nadává na humanitní vzdělání, neví o své vlasti nic.

Za třetí nerozumím lidem, co šílí z uprchlíků. Tahle země přežila Branibory, Švédy, Prusy, habsburské poněmčování, nacisty a vojska Varšavské smlouvy. Mnozí z nich přihrčeli s kanóny, ale my jsme houževnatější než každý opancéřovaný debil. Samozřejmě, že je třeba příchod cizinců regulovat, pečlivě zjišťovat, komu pomáháme, a dávat azyl jenom tomu, kdo přijme naše civilizační normy. Ale opravdu nehodlám hysterčit kvůli pár tisícům lidí beze zbraně, co k nám utíkají před válkou. Zbabělost ještě žádný národ nepovznesla.

Štefan Švec

Štefan Švec

FOTO: Milan Malíček, Právo

A co nechápu nakonec, jsou ti, kteří chtějí pryč z Evropské unie. Za oceánem existuje stát, který zbožštil peníze a kde můžete vyhrát volby jen s vápnem vybělenými zuby. Za Ukrajinou je druhá země, která se vzmohla na univerzitu až čtyři století po nás, už 1000 let vraždí své nejlepší lidi a do čela si v pravidelných intervalech generuje krvavé psychopaty, jichž je v našich vlastních dějinách potěšlivý nedostatek. Tu první, a už vůbec tu druhou zemi nehodlám považovat za náš vzor a poklonkovat jí. Dneska máme šanci jako plnoprávní spolumajitelé rozhodovat o Evropě, která je lepší než obě pošahané velmoci. Dosáhli jsme snu, který snil už Jiří z Poděbrad. A my místo abychom byli hlasití, hrdí a přesvědčiví v prosazování vlastních i celoevropských zájmů, místo abychom dosáhli potřebné reformy EU, budeme při prvních problémech hledat, kde nechal tesař díru? To není vlastenectví. Vlastenec nepoškozuje svou vlast.