„Když je vám osmnáct a jste maturant, tak si po přečtení tohoto seznamu můžete pouze potvrdit, že literatura už je opravdu jen zapáchající mrtvola,“ přidává. „Redukovat literaturu na půl století starý telefonní seznam autorů je čirá nemravnost,“ burcuje nakonec.

Ten hněv je stejně hlučný jako nepodložený. V první řadě totiž Feřtek blábolí. V seznamu nepřevažují autoři 18. a 19. století, ale autoři 20. století. Těch je tu 53. Spisovatelů z předchozího století je 37, to osmnácté není navzdory Feřtekovu nářku zastoupeno skoro nikým (5). Literatura starší má 30 položek, jako jsou Homér, Cervantes a Komenský. Samá jména, která by mohla ubohé maturanty nudit.

Co je na tom článku nejstrašidelnější, ale nejsou omyly. Je to představa, jakou má Feřtek o maturitní zkoušce. Ta jako by měla adepty středoškolského vzdělání učit lásce ke čtení, zbavovat je představy, že literatura je „zapáchající mrtvola“.
Dávat jim impulzy, které by je bavily tak nějak víc.

Tenhle čím dál rozšířenější mýtus o zábavné roli zkoušek je sebevražedný. Maturita není od toho, aby učila děti číst pomocí co možná nejbarevnějších cingrlátek. To mají dělat rodiče a základní škola. Maturita je náročný rituál, který má prokázat, že si adept osvojil základ obecného vzdělání. Že má ponětí o tom, na čem stojí česká a světová kultura, a může na tom sám stavět.

„K čemu je dobré, že budou znát jméno autora, zařazení do literárního proudu, žánr díla a možná budou tušit, o čem to ‚tak zhruba je‘?“ ptá se emotivně Feřtek. Odpověď zní: Je to zatraceně dobré, protože když se vytratí tohle všeobecné povědomí, tak se celá společnost promění v debily, kteří se budou pořád dokola smát stejným vtipům o prdění (ale krásně je odprezentují díky svým soft komunikačním dovednostem). Ano, takových lidí i na vysokých školách přibývá.

Pro maturanta je nutné, aby aspoň tušil, co napsal Kosmas, kdo to byl Gilgameš a kdo Dickens. Ani Google vás nezachrání tam, kde nevíte, na co se ptát. Člověk, který nezná Máchu a Dostojevského, nemá mít maturitu. A basta.

Je dobře, že v seznamu četby není skoro nikdo z poslední doby. Literatura za posledních třicet let fakt nevyprodukovala moc tak božích věcí, aby obstály před texty předchozích tří tisíciletí. Zkouška z dějin literatury je boj o zachování kolektivní paměti. Národ bez minulosti je i bez budoucnosti. Současné autory mají středoškoláci číst sami. Maturovat z Harryho Pottera a Simony Monyové fakt
nemá smysl.