Jedním z velkých hitů Kryštofů je píseň Srdcebeat. Jako první si z ní vypůjčíme refrén, tedy několikrát opakovaný verš Můj srdcebeat jen pro tebe nechám znít.

Přiznejme těm sedmi slovům vnitřní rým, kterým by snad mohla připomínat poezii. Problém je jinde. Na začátek verše totiž patří místo můj zájmeno svůj. Autor tu pro přemíru fantazie zapomněl na gramatiku a napsal nejdůležitější kus své písně blbě. Pravopis bývá bohužel obětí velkolepé představivosti dnešních textařů čím dál častěji.

Budiž. Nebuďme malicherní a netrvejme na znalostech ze základky. Věnujme se významu. Po prvním refrénu přichází v Srdcebeatu druhá sloka, která zní: Až nebudu mít sílu vstát / Můj strop pro tebe bude dnem / A ticho, i když budu řvát / A svět si zavřu do čtyř stěn / Když z místa nepůjde se hnout / A všem kolem budu lhát / Že můj středobod je kout…

Co s tím? Krajčo si nevšiml dvojznačnosti slova dnem, které tu může znamenat den i dno. Čtenář si musí význam domýšlet, což při vnímání textu ruší. OK, neklaďme na herce a zpěváka nároky jako na skutečného textaře. Takže co chtěl Krajčo veršem Můj strop pro tebe bude dnem říct?

V prvním plánu si zkusme představit něčí strop, který je pro někoho jiného dnem (nádoby). Uvidíme, že druhá osoba buď žije o patro výš než první, nebo existuje v obráceném gravitačním poli a chodí po stropě. Jsme doma? Nikoliv. Právě zde musíme zapojit vzývanou fantazii a domyslet si, že nejde o popis prostorového uspořádání, ale o obraz, metaforu vzájemného vztahu. Ten stojí na protikladu strop dno. Obvyklým opakem stropu je sice podlaha a opakem dna hladina, ale to je fuk. Jde o fantazii. Zjistíme, že básník do jednoho verše spojil dvě z nejohranějších současných frází To je něčí stropTo je pro mě dno a udělal z nich protiklad. Ten má říci, že někdo bude někomu jinému připadat ubohý. Hle, výron fantazie zde.

Kritik Štefan Švec

Štefan Švec

FOTO: Petr Horník, Právo

Projděme se slokou dál. Fascinující je například fakt, že vypravěč sice řve jen ticho, ale přesto je schopný všem kolem lhát. To že svůj středobod, tedy střed sebe sama, umísťuje do jakéhosi kouta, naznačuje, že se cítí být stavbou. Konečně skutečná fantazie! Vzhledem k tomu, že dále v textu mluví o hoření a vyhasnutí, půjde nejspíš o krb.

To, že záplavu podobných blábolohitů někdo poslouchá, je důkazem neuvěřitelného úpadku české textařiny a naší schopnosti vnímat význam slov. Připrclá fantazie Richarda Krajča se na tom úpadku bohužel podílí.