Ovšem při zachování všech výdobytků rozvinutého kapitalismu, aby bylo jasno. Nemám zájem o niky civilizace, na které se pozapomnělo. Takhle moc jsem zpovykaný.

Rujána, německý ostrov v Baltském moři se slovanskou minulostí, je úplně ideální. A u ní ostrov Ummanz o rozloze cca 20 kilometrů čtverečních, jehož nejvyšší bod je ve výšce tři metry nad mořem. Připadáte si tu jak někde na Českomoravské vrchovině: lány řepky a žita, krávy a koně, na konci pole je kousek bažiny s rákosem a pak už jen slaná voda. Žádný obchod s potravinami, žádné disco, jen pár restaurací a jedna výtečná cukrárna.

A taky shromaždiště stovek jeřábů popelavých (Grus grus), kteří právě v tomto ročním období ztrácejí svou ostražitost a zdržují se se svými mláďaty na polích a loukách. Obě pohlaví jsou si podobná, žádné genderové rozdíly, a tím snad ani problémy. V řecké mytologii byl jeřáb považován za „ptáka štěstí“. Když jedete opuštěnou, tichou krajinou před soumrakem a vidíte tyhle ptáky, kteří jsou o něco větší než čáp…

Ale co má co jeřáb popelavý dělat v Salonu? Vydržte ještě chvilku. Když je člověk na Rujáně, pak by měl aspoň jeden den věnovat pamětihodnostem (i přes všechny své pochyby o střetu s jinými turisty). Mezi městečky Sassnitz a Binz je Prora, místo, kde chtěl Adolf Hitler vybudovat obrovské přímořské lázně. Mělo zde stát osm budov, každá dlouhá 500 metrů, které by byly po čtyřech navzájem pospojovány do dvou částí po dvou kilometrech. V roce 1939 byla stavba zastavena. Nicméně v posledních letech projevili o areál zájem realitní makléři, Berlín a Hamburk nejsou tak daleko a Prora má krásné pláže…

Protože sem jezdí poměrně dost lidí, napadlo Holanďana Thomase van den Dungena postavit zde obrovský stan (2500 m2) a týden prodávat knihy (milión knih ze všech oborů, celkem 30 tisíc titulů), takový obyčejný Bücher-Outlet. Stál jsem od toho stanu dvacet metrů, možná ještě méně – a nešel jsem se tam ani podívat. Já, který trpím obsedantní potřebou seznámit se s každou knihou, otevřít ji a prolistovat, na národnosti autora nezáleží.

Místo toho jsem si večer zase vyjel na kole zkontrolovat jeřáby. Přijal jsem je nejspíš napořád do svého univerza faktů. Grus Gott!