Pražská rodačka dokázala svůj cit pro (historickou) skutečnost už v knize Případ Šimona Abelese, vydané dosud pouze německy. Věnovala ji postavě pražského židovského chlapce, který se roku 1694 málem stal křesťanským mučedníkem. Po mnohaletém studiu došla k závěru, že Šimon nebyl zavražděn svým otcem – ale že to bylo celé jinak. Chlapcovy poslední dny zobrazila takřka minutu po minutě.

Teď v němčině vydala novou knihu – Kafkův román Proces jako odraz pražských historických událostí. Proces s Josefem K. byl podle ní inspirován právě přelíčením se Šimonovým otcem Lazarem a s Löblem Kurtzhandlem. Lazar zahynul ve vězení, Kurtzhandl byl popraven, ačkoliv ani on se ničeho nedopustil. Vachenauerová tvrdí, že podobnost kafkovského a abelesovského procesu je víc než náhodná. Vládnoucí moc v obou vydatně ohýbala skutečnost, aby zapadla do jejích plánů. Obvinění byli předem odsouzeni. Kafka ostatně bydlíval v sousedství Týnského chrámu, kde je Šimon pohřben. A jako právník a Žid mohl slavný proces barokní Prahy znát.

Právě Týn je pak pravděpodobně chrámem z Procesu, jak Vachenauerová ukazuje na konkrétních detailech v Kafkových popisech. Stejně tak se jí podařilo zřejmě identifikovat dům, odkud se ve finální scéně románu kdosi neznámý dívá na popravu Josefa K.. Klíč ke kafkovské realitě podle ní spočívá v tom, že autor dokázal spojit různé historické vrstvy do jedné časové roviny. Magičnost Prahy je tím potvrzena – ale asi jiným způsobem, než by člověk čekal.

Marek Toman

Marek Toman

FOTO: archív Marka Tomana

Kdo hledá v Kafkovi něco bizarního, ukazuje, že mu dosud úplně neporozuměl – zhruba tak popsal Kafkovy texty Max Brod. Marie Vachenauerová si ne náhodou vybrala Brodova slova jako motto ke své přednášce s názvem Kafkovy rentgenové oči. Přednáška i kniha vyznívají jako určitý hold realitě. Její kouzlo leží na dosah ruky – jen je třeba dívat se dostatečně pozorně a do hloubky.