Jiří Přibáň
právní filosof

Jiří Přibáň

Jiří Přibáň

FOTO: Petr Hloušek, Právo

Obrovským zážitkem byl pro mě listopadový koncert skupiny Henry Cow v londýnském Barbicanu, který se konal na památku zemřelé skladatelky a hudebnice Lindsay Cooperové. Nikdy by mě nenapadlo, že bych ještě někdy mohl vidět společně vystupovat nejen Freda Frithe s Chrisem CutleremDagmar Krauseovou, ale také ostatní členy tohoto legendárního společenství, které s takovou samozřejmostí a bravurou před čtyřiceti lety rozmetalo všechny škatulky a klišé jednotlivých směrů, od improvizované hudby přes rock až po soudobou „vážnou“ hudbu. Prostě řečeno: „Rock in opposition!“

Alexandr Mitrofanov
komentátor

Alexandr Mitrofanov

Alexandr Mitrofanov

FOTO: Právo

Ruský seriál Tání režiséra Valerije Todorovského. Během prvních dílů jsem se oddával rozkoši z dokonalé stylizace doby, jejíž detaily si ještě pamatuju (děj začíná v roce 1961). A s každou další epizodou rostlo nadšení z mimořádně napsaných a zahraných postav a úžas, že nenacházím v celé stavbě závažnější slabinu. Skončilo to depresí z potvrzeného poznání, že Rusko se zřejmě nikdy nezbaví prokletí země, kde vládnou Šarikovové nad umělci a učenci. Před nedávnem jsem si Tání dal znovu. Přistihl jsem se, že se chechtám, pak mám v očích slzy a taky nezadržitelně tleskám. Jako dítě na Červené karkulce.

Miroslav Petříček
filosof

Miroslav Petříček

Miroslav Petříček

FOTO: Jan Handrejch, Právo

Za sebe bych vybral to, co mne osobně přimělo k dlouhému přemýšlení, což byla výstava fotografií Barbary Probstové v Rudolfinu. Fotografie je stále cosi, co se zdá umělecké tvorby jen tu a tam dotýkat, jako by byla jen mechanickou reprodukcí toho, co každý vidí, jenže Barbara Probstová dokáže vyfotografovat i to, co nevidíme, třebaže to máme před očima. Velmi přesvědčivý doklad toho, že s pokročilými technologiemi lze rovněž experimentovat a že takové experimenty vedou ke zcela nečekaným odchýlením od naprogramovaných možností. Například i k Úplnému znejistění – právě tak byla výstava nazvána.

Jiří David
vizuální umělec

U mě jednoznačně vítězí kniha Intelektuál ve dvacátém století – rozhovor Timothyho Snydera s Tonym Judtem. Jde o zásadní pohled na kulturní a politické dějiny světa skrze jiskřivou, nesedimentovanou mysl obou historiků. Nečetl jsem nikdy tak komplexní analýzy, přitom plné dějinného porozumění. Je až bolestivé, jak moc jsou jejich myšlenky pronikavé, neotřele kontextuální, ale jen proto, že si uvědomuji, jak nebezpečná je naše nedovzdělanost, včetně mé vlastní. Ta kniha je tak úžasnou a uhrančivě silnou výpovědí, že ji obsedantně doporučuji všem svým přátelům.