O novém indickém premiérovi

Altaf Tyrewala: Indický turbokapitalismus? Přál bych si, aby to tak pořád ještě bylo, aby byl v Indii stále hlavní hnací silou a jediným náboženstvím, protože od května 2014 máme novou vládu, která sice hovoří jazykem ekonomie, ale pod ním duní starobylá ikonografie hinduistického náboženství. Indie z podstaty znamená mnohost náboženství a kulturních zvyků a kdokoli přichází s homogenizujícím řešením, toho je třeba zastavit.

Rádž Kamal Džá: Souhlasím. V Indii žije miliarda lidí a každý z nich má svůj vlastní příběh. Jde o to, jak zvládneme tu komplexitu. V deníku The Indian Express, který vedu jako šéfredaktor, nyní publikujeme seriál nazvaný Kdo se bojí hindu-muslimské lásky o manželstvích hinduistů a muslimů. Jedním z témat Indické lidové strany současného premiéra Nárendry Módího totiž je Ne sňatkům s muslimy. Jenže Indie je založena na mnohotvárnosti, chaosu, diverzitě.

Pěti stům miliónů Indů ještě nebylo 25 let, mají silný hlas, což sehrálo významnou roli v Módího vítězství, protože mladí lidé volají po instantních řešeních. Získal je na sociálních sítích sloganem Dejte mi 60 měsíců, jim jste dali 60 let. V roce 1991 se Indie otevřela, ale jen ekonomicky. Nedá se popřít, že se za posledních patnáct let rapidně zvedly příjmy, ale pořád chybí zásadní školské a zdravotnické reformy. Ano, říkali, že příliv zvedne loď, ale očividně nejdřív zvedá kajutu, tedy bohaté. Devadesát osm procent mladých lidí začne chodit do základní školy, ale skoro padesát procent ji nedokončí a jen méně než patnáct dále studuje. Indie má jednu z největších nerovností ve vzdělání na světě. Módí se tváří, že to dokáže změnit.

AT: Bydlím v Bombaji, nikdy jsem nežil na vesnici, abych pocítil kastovní systém na vlastní kůži. Jediný kastovní systém v Bombaji jsou bohatí a chudí. Zároveň pomalu upadám do klasické středostavovské pasti indické reality: pracuju ve velké firmě, do práce jezdím klimatizovaným autem a žiju si ve své bublině. Ale zkušenosti skupin se do velké míry sjednocují. Paní, která k nám chodí vařit, má mobil a z kuchyně si volá se sestrou, což by před deseti lety nebylo možné. Na druhou stranu se moje osobní kvalita života nezlepšila: vzduch i voda jsou jedovatější, o jídle nemluvě, což platí především v tak extrémně přelidněném městě. Ekonomické ukazatele se tváří pozitivně, ale přímo pod oknem máme obrovský slum, který bobtná.

RKD: Pro jedny je Módí hrdina, který slibuje hospodářský zázrak. Například zřídil patnácti miliónům nejchudších Indů bankovní konta. Jiní z jeho vyjádření slyší fašistickou rétoriku. Dříve byl premiérem západoindického státu Gudžarát. V roce 2002 zavraždili tamní hinduisti během několikadenního masakru tisíc, možná dva tisíce muslimů před očima nečinné policie, která nezasáhla zřejmě na Módího příkaz. Mnoho lidí bylo tudíž jeho volebním úspěchem hluboce otřeseno. Ovšem v září Módího na návštěvě v New Yorku západní země uvítaly se všemi poctami, protože s Indií se přece dá znamenitě obchodovat.

O hromadném znásilnění v Dillí

RKD: Když se to v prosinci 2012 stalo, byl jsem v Berlíně. Hned mi volala německá rádia, co je s indickými muži špatně, co je špatně s naší kulturou. Když jsem se vrátil do Dillí, vydali jsme se odkrýt příběh pachatelů. Chtěl jsem vědět, co jsou zač. Nejmladší člen gangu, který tu dívku zbil a znásilnil, odešel za prací z vesnice do města, když mu bylo šest. Jeho rodinu jsme našli. Otec je mentálně zaostalý, matka ani nevěděla, kde syn je. V práci jsem si na zeď nalepil fotku jejich domu. Nemá střechu. Tohle debata okolo znásilnění pominula. Pro mě to nebyl pouze brutální zločin na jedné konkrétní ženě, ale šokující zpráva o kolizi dvou vrstev. Jak můžu kluka, na kterém páchali násilí celý život, poučovat o lidských právech?

AT: Potom, co to vyšlo najevo, začaly veřejné protesty. Podle mě silně reflektovaly narcismus střední třídy. Jak se to mohlo stát jedné z nás? Ta dívka byla totiž studentka, jela z kina, a protože pro ni její otec nemohl poslat auto, nastoupila do autobusu, dopravního prostředku chudých, v němž seděl ten gang.

RKD: Spousta lidí tehdy vyšla do ulic a požadovala dvě změny zákona: aby se znásilnění trestalo smrtí a aby se snížila hranice trestní odpovědnosti, aby mohli pověsit i toho šestnáctiletého kluka. Zákon skutečně zpřísnili do čtyř měsíců. Za svou novinářskou kariéru jsem tak rychlou reakci v podobě změny právního předpisu nezažil. Módího partaj si totiž problém znásilnění přivlastnila, postavila na něm volební kampaň. Nechápejte mě špatně; mám syna, a kdybych měl dceru, bál bych se o ni. Ale opravdu musíme vyjít z těch svých bublin.

O cenzuře

AT: Po Módího vítězství jsme přijali smutnou realitu, že musíme myslet a psát v prostředí netolerance. Je to ruská ruleta: nikdy nevíte, jaký aspekt vaší práce může být shledán škodlivým. A vůbec neberu argument, že cenzura de facto učí autory psát sofistikovaněji. Je to úplně naopak; myslíte si, kdovíjací jste filutové, co všechno jste nedali do druhého třetího plánu, ale ve skutečnosti to nikdo nepochopí a jenom nahráváte moci. Módího strana má v parlamentu jako první po třiceti letech většinu. Nikoho nepotřebuje. Už teď vidíme, jak se přesouvají ohniska síly, jak ovlivňuje hospodářství a média. Upřímně řečeno, zatím moc nevíme, co s tím. Nakladatelství Penguin nedávno stáhlo připravovanou knihu o hinduismu, protože nějaký pravičák v parlamentu prohlásil, že může být potenciálně urážlivá. Penguin je jedno z největších světových nakladatelství. Nikdo se na nic neptal. Přijato jako nové obchodní pravidlo. Proč tedy psát, když bych se měl zároveň sám cenzurovat? Přiznám se vám, že Módího vítězství je tak studená sprcha, tak hluboké zklamání z reality, že se mi vlastně opravdu přestalo chtít psát.