Napadly mě dvě možnosti, což je více než jedna. Buď naháč vlastnil nějaký blíže nespecifikovaný provázek, tkaničku, šlachu, střívko či cop, za který fíkový list zastrčil, nebo musel překypovat převislým břichem, jež by za jistých okolností mohlo řapík onoho listu sevřít a chvíli podržet.

Je to smutné, ale pokud nechceme mít Adama tlustého, jsme nuceni připustit již v ráji existenci provázku, nebo alespoň lepidla, možná přímo seschlé šlachy či husté sliny...? Bůh ví.

A co třeba Eva, která vznikla z Adamova žebra, přece musela mít naprosto totožnou DNA, ovšem z tak ubohého biofondu by nemohla vzniknout ani octomilka!

A do toho zaštěkal můj pes na zvolané slovo „Myš!“ stejně agresivním způsobem jako na slovo „Prší!“, i když o chvilku později. Mezi deštěm a myší však zeje propast. Zatímco pro déšť neznamená myš vůbec nic, pro myš může být déšť i neblaze osudný!

Záhy jsem se však ocitl v podobné situaci jako můj pes: „Bobkáč do ložnice a olivovník na chodbu!“ zvolala žena. Dvakrát jsem vyhrkl: „Co?“

I když je pochopitelné, že bobkáč je keř bobkového listu a olivovník je holt furt olivovník, nějakou dobu nám to stejně trvá.

Tento značně uvolněný přístup okořeněný deštěm jsem použil záměrně, abych upozornil na neudržitelnou rozbujelost příběhů ve všech myslitelných formách od románu po vtip.

Pomalu se posouváme dál jako slimák, kterého pronásleduje zlý taxikář, aby si namazal gumu.

Zeptal jsem se ženy, jestli se mohl setkat Bajaja s Komenským, a pokud ano, co to pro národ znamenalo a jestli to nemohlo mít nějaký vliv na pravopis...

Co žena odpověděla, uvedu vzápětí, napřed se však pokusím uchopit myšlenku, která mě právě napadla: Každý list časem seschne a začne se drolit, u fíkového bych to viděl tak na dva dny, to odpovídá frekvenci střídání slipů u střední třídy v sedmdesátých letech. Adam si tedy musel každé dva dny vyměnit fíkový list. To znamená, že musel žít někde poblíž fíkovníku. Jak to ovšem řešil v zimě? No, v ráji asi zima není..., uvažoval jsem a docela zapomněl, co mi řekla žena na toho Bajaju s Komenským.

Ovšem, jak byl ten fíkový list připevněn, jsme se stále nedozvěděli.

Potom jsem se docela náhodou vydal s plácačkou na mouchy do ložnice, kde se na posteli zmítala pravděpodobně přiotrávená myš. Udělalo se mi také nevolno. Těsně před útěkem, který by samozřejmě nic neřešil, jsem si vzpomněl, že jsem chlap, a praštil tu zmítající se myš plácačkou. Skulila se na zem a plácající část plácačky se oddělila od toho zbytku, který držíme v ruce. Myš se třásla dál. Tak jsem sáhnul po polínku, ale ještě v novinách, při přesunu do popelnice, se zmítala.

P. S. Pokud nabodneme fíkový list na úd, nepotřebujeme provázek.

Marianu Pallovi právě v nakladatelství Dokořán vychází kniha Naivní konceptualista a slepice, do níž zařadil i řadu svých textů publikovaných v Salonu.