Kniha jistě v mnohém českém čtenáři vzbudila touhu žít jinak, v někom zase posílila podezření vůči „těm nahoře“, což jsou ve Škole Malého stromu lidé z „vlády“ a vlastně ze všech institucí. Vzdorný duch amerického divocha se tu může zajímavě protnout s nezlomnou osobitostí husity, jež se ovšem projevuje spíše nenávistnými příspěvky v internetových diskusích a volbou populistických stran než prosazováním autonomního životního stylu.

Označení „skutečná událost“, jímž nakladatelé propagují česká vydání, v těch současných amerických už chybí. S postavou autora Školy Malého stromu je totiž spojená kontroverze.

Forrest Carter o sobě tvrdil, že se narodil v roce 1925, pochází z jižanské rodiny a v žilách mu koluje krev Čerokézů. Onoho roku nicméně v Annistonu ve státě Alabama přišel na svět muž stejného příjmení, ale jiného jména: Asa Earl Carter. Během druhé světové války vstoupil do námořnictva, protože nechtěl v řadách pěchoty bojovat proti Němcům (s nimiž se cítil rasově spřízněný); boj s Japonci mu připadal v pořádku. A po válce se etabloval jako zastánce rasistických postojů. Založil dokonce radikálnější odnož Kukluxklanu, protože ten mu připadal příliš změkčilý jeho skupina se pak dopustila brutálních rasově motivovaných útoků (Carter se jich ale zřejmě neúčastnil). Psal projevy pro guvernéra Alabamy George Wallace, vymyslel heslo Segregace teď – segregace v budoucnu segregace navždy!, pronesené v jeho inaugurační řeči v roce 1962. Když Wallace začal své rasistické postoje časem zmírňovat, rozhodl se rozhořčený Carter kandidovat proti němu, ale neuspěl.

S odstupem několika let a na jiném místě se vynořuje zcela odlišná osoba indiánský „vypravěč příběhů“ Forrest Carter. Mluví jižanským dialektem, vystupuje drsně, při rozepři neváhá sáhnout po noži, zdobí se kovbojskou kravatou a širokým kloboukem. A píše knihy, z nichž nejznámější bude vedle Školy Malého stromu westernový román The Rebel Outlaw: Josey Wales o jižanském vzbouřenci a kniha Odvedu vás do Sierry Madre, fiktivní životopis indiánského náčelníka Geronima.

Carter se etabluje jako autor píšící o obyvatelích amerického jihu, včetně původních Američanů, tedy v žánru spojovaném s konzervativními hodnotami. Clint Eastwood natočí podle jeho knihy v roce 1976 ikonický western Psanec Josey Wales, v němž si sám zahraje hlavního hrdinu, který ať se děje, co se děje, nehne ani brvou...

Carter vyniká silným charismatem, jež dovedně uplatňuje při veřejných vystoupeních i v médiích. Rostoucí popularita ale nakonec sehraje neblahou roli na televizním kanálu NBC totiž Cartera poznají jeho někdejší spolubojovníci ze segregacionistických kampaní, což odstartuje pátrání po jeho skutečné identitě. Někteří Carterovi blízcí potvrzují, že je příbuzný Čerokézů, jiní to popírají; jeho manželka s novináři mluvit odmítne. Carter začne propadat nervozitě, mohutně pije a zemře v roce 1979 po nevyjasněném incidentu na farmě jednoho ze svých synů. Pro řadu jeho přátel je překvapením, že nějaké syny vůbec měl utajoval je a ze záhadných důvodů označoval za synovce.

Na jeho hrobě se objeví pomník s pseudonymem, který rodina později nahradí kamenem se skutečným jménem.

Pochybná pověst autora se nicméně neprojevila na úspěchu jeho knih. Odhaduje se, že výtisků Školy Malého stromu se jen v USA prodalo do roku 2000 více než milión a půl. Samozřejmě, spojovat spisovatele s jeho dílem je ošidné. Možná někdejší rasista prozřel a rozhodl se literárně napravit svou vinu. Obdivovatelé je ho knih by na to jistě přísahali. Carterovy texty ovšem poskytují při pozornějším čtení poněkud znepokojující obrázek. Pokud mluví o „zlých politicích“, vnímá je takhle z podstaty a bez výjimky. Cokoli, co přišlo po blažených časech původních amerických obyvatel a po spořádaném světě jižanů, je špatně. Nelze přehlédnout, jak obdivný má Carter vztah k násilí je pro něj tou pravou „cestou“, poskytuje odpověď, vysvětlení i řešení. V článcích o Carterovi lze nalézt i úvahy o podobnostech jeho textů s knihami Cormaka McCarthyho oba spisovatelé píší o hrdinech, kteří se dopouštějí násilí, protože znamená jediný způsob, jak se vypořádat se světem. Jediné právo je právo silnějšího. Tolik oblíbená, idylická kniha o výchově malého chlapce indiány tak možná vůbec nehovoří o toleranci a vzájemném respektu anebo zvláštně kombinuje postoje, které jsou protikladné.