Erwin Mortier
Marcel
Přeložila Veronika ter Harmsel Havlíková.
Paseka

obálka Erwin Mortier: Marcel

obálka Erwin Mortier: Marcel

FOTO: archív nakladatelství Paseka

Nemá-li být minulost zneužívána přítomností, musíme znát i všechna její temná a ještě temnější zákoutí. Kolaborace a vyrovnávání se s ní je na první pohled pro literaturu mimořádně zajímavé téma, jenže většinou bývá zpracováno z pohledu vítězů. Nevelký román nizozemského prozaika Erwina Mortiera (1965) o snaze desetiletého kluka objevit pravdu o prastrýci Marcelovi, který je dávno mrtev, přesto je však stále v rodině přítomen, není rehabilitací kolaboranta. Není ani pokusem o pochopení jeho rozhodnutí. Je příběhem o tom, že v současnosti pořád za sebou taháme okovy toho minulého a je na nás, jakým způsobem se jich zbavíme. A je jedno, jestli naším příbuzným byl SS Grenadier Marcel Ornelis nebo někdo úplně jiný.

Sarah Macdonaldová
Posvátná kráva
Přeložil Tomáš Havlík.
Motto

obálka Sarah Macdonaldová: Posvátná kráva

FOTO: archív nakladatelství Motto

Všechny ty kýčovité fotografie z Indie ze stránek společenských časopisů mají jednu vadu: pokud se někdy do toho podivného místa na Zemi dostanete, zjistíte, že kýč se rovná realitě. Australská novinářka se po jedenácti letech vrací do země, o které prohlásila: Sbohem, Indie, konečně tě mám z krku! Nesnáším tě a už se sem nikdy, nikdy nevrátím. Teď je ale, pokorně, zpět. Hned po příjezdu onemocní a díky tomu si začne klást otázky, jež by ji nikdy předtím nenapadly. Projezdí pak Indii křížem krážem s jakousi umanutostí přijít všem těm duchovním věcem na kloub. Každý den potkávat to obecné (velké) se zvláštním (malým), toho se v jiné civilizaci těžko dočkáte. Román a současně i jakýsi duchovní bedekr? Proč ne. Každopádně, ať už se do Indie chystáte, nebo ne, tahle knížka stojí za přečtení.

Judith Schalansky
Žirafí krk
Přeložila Magdalena Štulcová.
Paseka

obálka Judith Schalansky: Žirafí krk

FOTO: archív nakladatelství Paseka

Prodlužování žirafího krku bývá uváděno jako příklad lamarkistické evoluce... Profesorka biologie (a tělesné výchovy) na malém gymnáziu, kterému hrozí zrušení. Sever bývalé NDR v současnosti. Inge Lohmarcková nemusela učební osnovy svého hlavního předmětu ani své názory po sloučení dvou německých států měnit, na rozdíl od kolegů vyučujících humanitní obory. Pozoruje své žáky, a nejen je, jako živočichy, kterým život řídí jasné, nezpochybnitelné přírodní zákony. Darwin je ten jediný Hybatel a ona to ví. Žádný cit, žádná nepravděpodobnost, žádná jinakost. Samozřejmě, že i její osobní život je ovlivněn těmito názory, rodinné vztahy jsou tu zamrzlé, nefunkční. Dcera žije v USA, bezdětná, nechce se vrátit zpět, manžel věnuje veškerý svůj čas budované pštrosí farmě…

Charles Bukowski
Ženský
Přeložil Tomáš Piňos.
Argo

obálka Charles Bukowski: Ženský

FOTO: archív nakladatelství Argo

Bukowského slavná kniha, která nepotřebuje žádný komentář, vychází v novém překladu. „Vsadím se, žes měl spoustu ženských,“ ozvala se Hilda.
„Četly jsme tvoje knížky.“ – „Píšu fikci.“ – „Co je to fikce?“ – „Fikce je přikrášlení života.“ – „To jako že lžeš?“ zeptala se Gertruda. – „Trochu. Ne moc.“ – „Máš přítelkyni?“ vyzvídala Hilda. – „Ne. Teď zrovna ne.“ – „Zůstaneme,“ prohlásila Gertruda. (…) Pokračoval jsem v míchání drinků a brzy jsme neměli co pít. Zavolal jsem do obchodu s alkoholem. „Chtěl bych si objednat…“ – „Po -čkejte, pane,“ ozvali se, „s donáškou domů začínáme až v šest večer.“ – „Vážně? Já do vás nastrkám 200 dolarů měsíčně...“ – „Kdo je tam?“ – „Chinaski.“ – „Á, pan Chinaski… Co jste to chtěl?“ – Řekl jsem mu to. Zeptal jsem se: „Víš, jak se sem dostaneš?“ – „Jistě.“

František Dryje
Ach! angažovaná poezie A. D. 2013
Nakladatelství Petr Štengl

obálka František Dryje: Ach! angažovaná poezie A. D. 2013

FOTO: archív Nakladatelství Petr Štengl

Lid dýmá mezi stvoly bramboříků! / VŠECHEN LID POCHÁZÍ Z MOCI! / jenomže o tom neví / jsou věci, jež se lidu neříkají / ba ani na smrtelné posteli / mohl by z toho docela zfanfrnět / anebo zarůst nehty do kozelce / a přestat přijímat pivo! (Defenestrace aneb konec dějin). To by se vám líbilo, holoubkové. Nic neříkat. Mlčet. Ani nekývat. František Dryje už toho měl na začátku února 2013 dost, a tak si to po svém vyřídil se společenským diskurzem. A hned jednou ranou (deseti básněmi) tři mouchy. Veřejně se vyslovuje k dnešku (1) surrealistickým způsobem (2) a karikuje přitom angažovanou poezii (3). Zdali má tato nasranost literární kvalitu, ukáže čas. Otázku bychom taky mohli otočit: Má ještě smysl zkoumat, zda je čas vůbec kvalitní? Tento náš čas, ve kterém jsme? Básník Dryje tohle nezkoumá, raději se ptá: komu se přes noc roztlemila řiť (Kocovina).