Blíží se nám přímá volba prezidenta. Vy jste byl proti tomuto mechanismu. Proč?

Přímá volba především dál oslabí vládu. Je málo států, kde by vlády padaly tak snadno a byly vůči parlamentu tak slabé. Kdyby na Hrad přišel trošku ctižádostivější člověk, udělá vládě peklo, a přitom nemá žádnou odpovědnost. Druhý důvod je, že přímá volba vyžaduje kampaň a ta prezidentský úřad zakydá hnojem. Vytáhnou všechno svinstvo, včetně věcí, které nejsou pravda. Zvlášť ti silní kandidáti, kteří na to mají své lidi. Přímá volba je ta ky další příležitostí ke korupci. Úspěšná kampaň se pod sto miliónů nedá udělat. Výhodu zatím žádnou nevidím.

Jaký by měl být příští prezident?

Lidí jako Havel je málo, a ten by se za normálních okolností prezidentem nikdy nestal. Dobří prezidenti, třeba němečtí, byli velmi nenápadní. Rau nebyl žádná nápadná figura, Weizsäcker, skvělý člověk, nikdy nedělal žádný tyjátr. Takového člověka bych si docela přál. Dneska se ale lidi většinou zviditelní tím, že udělají nějaký skandál. Když chceme být vidět v Bruselu nebo v Londýně, pošleme tam pana Černého a ten udělá nějakou provokaci.

Na vaší domovské Fakultě humanitních studií vyučujete předmět Moc, peníze a právo. Čím vás jejich vztah fascinuje?

Když jsem přišel do politiky, uvědomil jsem si, jak jsme hrozně nevzdělaní, nemáme ponětí o roli peněz v dnešní společnosti. Tak jsem hodně četl a začal přednášet. Jak to fungovalo v pravěku, kde se vzaly peníze. Moc, peníze a právo patří dohromady. Komunisté nás učili, že moc je organizované násilí, a tak si mnoho lidí ani nevšimne, že stát je tu proto, aby násilí nebylo tolik. Myslí si, že moc mají jen „ti nahoře“. Společnost se bez vlády neobejde, musí se ovšem s Weberem rozlišovat mezi tou mocí, kterou má každý z nás, a panstvím, vládou nad lidmi. V určité době panovníci přišli na to, že vládnout se dá nejen hrozbou, ale také lákáním.

Hrozí pořád, třeba řeckou cestou.

Ale čím hrozí? Že budou menší platy, menší HDP. Ničím horším. Důležité je, že peníze nahradily násilnou moc. To jejich kritici nevidí a docela hloupě je chtějí odstranit. Přitom alternativou je násilí. Zároveň však platí, že peníze fungují jenom tam, kde si za ně některé věci nekoupíte. Rámec bezpečí a práva, v němž peníze fungují, nesmí být na prodej. Ta bariéra je pod strašným tlakem a vždycky někde prosakuje. Jako když máte dřevěnou lodičku: vždycky do ní poteče, ale běda tomu, kdo přestane vylévat. Korupce je zkratové propojení veřejné moci a peněz. Kdybyste si mohla podplatit policajta, aby zabavil, co potřebujete, proč byste za to platila. Veřejný prostor by se zhroutil, jakmile by se daly koupit instituce, které ho udržují.

To se ale děje. Do veřejného se rozlézá soukromé, korupce zakořenila v systému, třeba když ministerstvo práce a sociálních věcí zadává firmám sociální zakázky.

Já jsem taky šéfoval a vidím to z druhé strany. Outsourcing není korupce. Nikoho nenapadne, že by si stát měl sám vyrábět papír. Jsou ale oblasti, kde nechceme, aby se plošně privatizovalo. Zdravotnictví, školství, asi kultura. Opravdu hrozí, že se politika a byznys propojí pod stolem. Když prodají nemocnici soukromé firmě, mohou pro to mít důvody, ale mně se to nelíbí. Ještě nebezpečnější ovšem je, že si nějaká skupina koupí ministra a ten bude hrát podle jejích not. Ato je pak možná lepší privatizovat. Podívejte se, co dělá ČEZ s vládou. ČEZ není soukromý, a jak hýbe politikou! Takže korupce není způsobena otevřenou privatizací.

Vás se pokusil někdo koupit?

Ne. Ani když jsem řídil fakultu. Občas přišli brečet anebo vyhrožovat, ale prachy v tom nebyly.

Jako ministr jste prosazoval školné. Jak se na něj díváte dnes, kdy Američané dluží na studentských půjčkách víc než na kreditkách a v Británii vyrostl strop školného z 1000 na 9000 liber?

U nás probíhá stejný vývoj jako jinde, jen s jistým zpožděním. Jsem pro malé školné, účelově vázané tak, aby se z něj škola neživila. Mělo by být určeno jen na stipendia a na prostředky k výuce, tak jako dnešní placení za překročení doby studia. Nebýt toho, máme školy plné věčných studentů. Regulérní školné by se muselo začít rozlišovat. K budoucím ekonomům nebo právníkům možná patří. Lékaři už jsou problém. U učitelů je jako regulátor naprosto nepoužitelné. Nesmí se stát hlavním nebo dokonce jediným příjmem univerzity. Což ale není – až na úplně bezvýznamné soukromé školy – ani v té Americe, to je jen ideologická kachna. Na Harvardu, kde jsem semestr učil, tvoří 15–20 procent příjmu. Škola je tak bohatá a velkorysá, že polovina studentů neplatí. Platí jen ti, jejichž rodiče mají plat jako harvardský profesor, ročně 120 tisíc dolarů. To jde. Anglickým problémem je, že školy jsou tak hamižné a bez zábran, že všechny účtují maximum. A to je velké varování. V Německu zase školné v polovině zemí zavedli a s výjimkou jediné zase zrušili.

Protože se ukázalo jako sociálně nedostupné?

Protože ho veřejnost zásadně nechtěla. Počet přihlášek se nezměnil, stejně jako v Anglii. Ale chytré děti začaly utíkat do zemí, kde školné není. U nás také studuje spousta slovenských studentů. Úplně špatná věc je odložené školné. Měli jsme tu lékařské Děkujeme, odcházíme. Představte si, že absolvent bude mít ještě navíc půl miliónu dluhu. Ten půjde rovnou. Sociální dostupnost, a snad to není jenom pražská perspektiva, není takový problém.

Když si půjčí…

Možná. Nedostupnost znamená, že si významná část populace nebude moci dovolit studovat. Anglické a německé zkušenosti ukazují, že v makročíslech se školné neprojeví. Může nastat únik chytrých. Na druhou stranu, inflace studia je hrozná. Podle ministerstva školství půjde letos na vysokou 60 procent celého ročníku. To je absurdní číslo. Za komunistů to bylo deset. Jdeme ode zdi ke zdi. Ministerstvo jen přihlíží té valící se mase. Školy nemají rozum a berou každého, protože studenti jsou peníze, a to nejen na soukromých školách. I na těch veřejných někde dávají učiteli najevo, že není dobré, aby někoho vyhodil. Což mi mimochodem naznačili i na tom Harvardu.

Demonstrace na podporu Jana Sokola při prezidentské volbě v roce 2003.

Demonstrace na podporu Jana Sokola při prezidentské volbě v roce 2003.

FOTO: Gérard Gratadour, ČTK

Vy sám pozorujete snižující se kvalitu?

Na naší fakultě zatím ne, protože se nenafukuje. Za mě i za mého nástupce přijímáme každého třetího uchazeče a ještě jich dobrá polovička odpadne. Ale zoufalé je to tam, kde musí vzít každého a nikoho nemohou vyhodit. To přijdete do posluchárny a vidíte studentům na nose, že jenom čekají, až zazvoní.

Američany jste učil Etiku a lidská práva. Zajímal je Irák, Afghánistán, Guantánamo?

Tyhle debaty nepatří do třídy, spíš do kavárny nebo do studentských klubů, protože vedou k politickým polarizacím, které studentům nemíním vymlouvat ani namlouvat. Já chci, aby tomu lépe rozuměli a nenechali se ideologizovat. Pak ať zaujímají stanoviska. Proto jsem trval na tom, že na začátku hodiny vždycky aspoň dvacet minut něco vyložím. Což byl trochu problém, protože američtí studenti by pořád chtěli diskutovat. Učil jsem magistry a doktorandy, zralé lidi s nějakou životní zkušeností, neuvěřitelnou směs z celého světa. Třeba stíhacího pilota, který se právě vrátil z Afghánistánu. A zapíše si Etiku a lidská práva… Motivace všech byla veliká a účast na přednáškách prakticky stoprocentní. Ale taky podmínky ke studiu mají úžasné.

Co vaši studenti čtou?

Nejraději by četli jen články nebo readery, a ovšem wikipedii. Česká wikipedie má 60 miliónů dotazů za měsíc, to je šílené číslo. Radost z toho nemám, ale když nejde hora k Mohamedovi, musí Mohamed k hoře. A tak jsem do ní začal sám psát. Píšu všechno možné: filosofii, náboženství, historii i technické věci, nějakých dva tisíce článků. V roce 1990 jsem na hřebíček pověsil hodinařinu – tohle je moje nová oddechovka.

Sledoval jste spor o ACTA?

Moc ne. Nejsem velký příznivec copyrightu. Chápu, že Karel Gott žije z tantiém, ale je směšné, abych já měl copyright. Za své knížky nedostanu nic, za článek do časopisu málem abych platil. Bude se to muset začít rozlišovat. A když si nakladatel drží copyright na Platóna, to opravdu přehání. Překladatel František Novotný je šedesát let po smrti, a kdyby to viděl, trefí ho šlak. Měli jsme ve škole naskenovanou knihovnu, velice oblíbenou, a nakladatelé nás začali honit kvůli autorským právům. Můj nástupce se trochu lekl a zatím ji zavřel. Já bych do toho sporu šel, to by byla bezvadná příležitost to prošťouchnout. I kdybychom prohráli, těch peněz by mi nebylo líto.

Proč vás baví učit?

Já nejsem od přírody učitelský typ. Jsem netrpělivý a student, kterému to neleze do hlavy, mě rozčiluje. Ale mám na to takovou filosofickou teorii. Člověk žije z toho, co se naučil. Počínaje řečí a krajinou, přes vědy, kulturu a náboženství až po instituce jsme to všechno dostali zadarmo. Náš vlastní podíl je nepatrný. Moje povinnost je postarat se, aby to se mnou nešlo do hrobu. Ty věci nejsou moje. Jsem jenom jejich správce.