Ale vážně. Třeba Facebook se snaží mluvit česky, ale ještě to úplně neumí. Nedokáže skloňovat jména. Když na někoho hypertextově odkazuje, používá vždycky jenom první pád. Tak se stane, že oceněný český básník (nechci Jana Těsnohlídka jmenovat, protože by byl v tomto sloupku už potřetí, což by vážně zavánělo vlezlostí) veřejně publikuje věty jako: „zitra pendolinem hura do ostravy s David Zábranský“ nebo „prave jsme s Ondřej Holubec dorazili domu, abysme vzali saly viktorky a pomalu vyrazili na fotbal. jaj!“, případně „sobotni rano s predplatiteli Psí víno – časopis pro současnou poezii“ a konečně „velky diky za spolecnost David Zábranský a Petra Hudousková!“, což je zřejmě něco jako společnost ČEZ.

Když píše zprávy Facebook sám, používá berličku zvanou uživatel. Toto slovo se skloňovat naučil, a proto věty jako „Uživateli Ondřej Lipár se líbí jazz“ působí ještě jakž takž snesitelně. Ne tak věty oceněného básníka.

Básníci mají nicméně pro budoucí vývoj jazyka cit. Dokazují to i celebrity, které novou gramatiku vítají s nadšením. Tak se Michaela Maláčová do novin se sebejistotou expertky vyslovuje o tom, že přechylování je přežitek a ona se od nynějška bude psát jen Michaela Bakala. Gramatika prý se musí přizpůsobit. „Michaela a Zdeněk Bakala“ stojí i v úvodu titulků k filmovému Odcházení.

Bývalá Miss by jistě nechtěla, abychom o ní mluvili jako o Bakalovi (natož Bakalové!), je tedy třeba zachovat tvar Bakala ve všech pádech. Mozkový trust tvořený Bakala a Těsnohlídek se brzy postará o to, aby se nová, přizpůsobená gramatika vlastních jmen zalíbila i spisovateli Havel nebo režisérce Sommerová (ehm, Sommer). A není proč zůstávat u jmen vlastních! Skloňování je přežitek obecně, jak všechny Bakala dobře vědí. Naše nová krásná řeč si jistě užijeme každý Čech, básník i nebásník. Ještě že ty magnát manželka jsou takové znalec jazyk!

 

Reakce Michaely Maláčové

Ráda bych zareagovala na text Štefana Švece Naše nová krásná řeč, který vyšel v Salonu Práva dne 28. 4. 2011. Byť je text vtipný, nedá mi to, abych nereagovala. Chtěla bych uvést na pravou míru jeho chybné závěry postavené na mých údajných výrocích o přechylování jmen.

Skutečnost je taková, že v Česku používám i nadále Michaela Maláčová, a ne Michaela Bakala, jak se snaží autor ve své úvaze využít.

Navíc z ženského jména Maláčová určitě „Maláče“ dělat nebudu. Kritizovala jsem pouze přechylování zahraničních příjmení, například když se z Sharon Stone dělá Stoneová. Vše výše uvedené říkám od svatby veřejně i ve svých rozhovorech v médiích, například v rozhovoru pro Magazín MF DNES, ze kterého autor pravděpodobně nepřesně čerpal inspiraci.

Mimo Českou republiku používám od svého sňatku se Zdeňkem Bakalou jméno Michaela Bakala. Žijeme v zahraničí, kde není přechylování možné ani praktické, proto nemám v osobních dokladech český tvar „Bakalová“.

Štefan Švec zmiňuje i titulky filmu Odcházení. Je v nich uvedeno „Michaela a Zdeněk Bakala“, a to logicky proto, ze film bude distribuován i v zahraničí.

Nicméně děkuji za text o českém jazyce a jeho zákrutech, těším se na další podobné.

Michaela Maláčová

Odpověď Štefana Švece

Vážená paní Maláčová,

děkuji za reakci na sloupek Naše nová krásná řeč. Udělala mi radost nadhledem a vstřícností k textu přeci jen jízlivému.

V některých věcech spolu asi dál nebudeme souhlasit:

– U zahraničních ženských příjmení je podle mne v českém textu účelné přidávat příponu stejně jako u příjmení českých. Nejde o žádné komolení, když skloňujeme “s Clintonem”, je podivné u jeho ženy neskloňovat (“s Clinton”). Čeština se tím připravuje o gramatické vyjádření rodu a pádu, tedy ochuzuje posluchače o informaci. Navíc pak vznikají legrační kombinace jako “Beckham miluje Davida stále víc”, což je reálný novinový text o Victorii Beckhamové. Omlouvám se, že hloupě posílám vlastní odkaz, ale kdyby Vás to zajímalo, psal jsem o tom ve sloupku tady.

– V titulcích Odcházení máte “Michaela a Zdeněk Bakala”, což je vzhledem ke spojce “a” text český, jako takový jsem ho tedy bral.

Přes tyto výhrady mě Vaše reakce těší, vyjádřit nesouhlas stylově a bez osobních hran nedokáže každý. Myslím, že Vás musela překvapit míra odporu k nepřechylování příjmení Bakala, která se v českých médiích zvedla. Češi jsou národ, stvořený v 19. století na jazyce mnohem spíš než na historii či na krvi. Proto je občas posedne to, čemu Alexander Stich říkával pravopisný furor. Máme to společné s Francouzi a odlišuje nás to od jazykově mnohem tolerantnějších Angličanů. Nicméně nepřechylovat příjmení Bakala v cizích jazycích je samozřejmě výhodné a v pořádku.

Mějte se dobře,

Štefan Švec