Všechno je tady. Jako dosud nikdy na tomto světě se před člověkem rozprostírají věci, jsou mu k dispozici, čekají na přivlastnění, spotřebu a likvidaci. Náš každodenní život určuje přítomnost věcí. Kdo prochází ulicemi moderního města, nemůže věcem uniknout. Veškeré okraje a volný prostor jsou pečlivě lemovány a obsazeny parkujícími auty, pohyb aut je regulován automatickými semafory, ulice jsou i v noci jasně osvětleny tisícovkami lamp a výklady obchodů mají jediný smysl – dvacet čtyři hodin denně demonstrovat moc a převahu věcí. Všechno je tady: šaty, boty, šperky, knihy, elektrospotřebiče, masné výrobky, ovoce, papír, počítače, hodinky, kosmetika, kabelky, kožené kufry, sportovní potřeby, hračky a vražedné zbraně. Každé ráno se před člověkem jako přičarované vyjevuje univerzum věcí, nikdo neví, odkud se bere, nikdo neví, kam směřuje.

Stará metafyzická otázka po původu a poslání člověka se přesunula. Nyní to jsou věci, artefakty, předměty, zboží všeho druhu, o němž nedokážeme říct, odkud vlastně pochází a k jaké budoucnosti, po spotřebě, využití, upotřebení, směřuje. Z abstraktního pohledu jsou věci rezultátem a produktem lidské práce. Ale práce samotná jako by ze světa zmizela. Přítomnost věcí je naopak nepřehlédnutelná a všudypřítomná. Avšak původ věcí, proces jejich vzniku je skrytý. Nic na nich neukazuje na to, z jaké suroviny vznikly, jakýma rukama prošly, z jakých strojů vyjely, na jakých pásech se roztřídily a jaké dopravní prostředky je transportovaly. Jednoho dne jsou tady. A jen z doslechu moderní člověk ví o oněch hřbitovech, haldách, spalovnách a konečných skládkách, kde věci dojdou posledního určení. A o leckterých věcech se říká, že je jim souzen věčný život. Recyklují se a koloběh bytí věcí neopouštějí, mění jen svou podobu a určení. Metempsychóza věcí.

Odkud přicházejí, co jsou, kam jdou? Právě pozdně industriální společnost propůjčuje věcem takřka metafyzický statut.