Hlavní obsah

Univerzum věcí. K estetice každodennosti

Právo, Konrad Paul Liessmann, SALON

Rakouský filosof Konrad Paul Liessmann, čerstvý laureát Ceny VIZE 97, vzbudil svou knihou Teorie nevzdělanosti. Omyly společnosti vědění (2006, česky 2008) zaslouženou pozornost. Před pár dny mu navíc ve vídeňském nakladatelství Paul Zsolnay vyšel svazek dvanácti esejů Das Universum der Dinge. Zur Ästhetik des Alltäglichen (Univerzum věcí. K estetice každodennosti). České vydání připravuje nakladatelství Academia. Exkluzivně přinášíme krátký úryvek z úvodního eseje v překladu Jany Zoubkové.

Foto: ČTK

Konrad Paul Liessmann převzal 5. října Cenu VIZE 97.

Článek

Všechno je tady. Jako dosud nikdy na tomto světě se před člověkem rozprostírají věci, jsou mu k dispozici, čekají na přivlastnění, spotřebu a likvidaci. Náš každodenní život určuje přítomnost věcí. Kdo prochází ulicemi moderního města, nemůže věcem uniknout. Veškeré okraje a volný prostor jsou pečlivě lemovány a obsazeny parkujícími auty, pohyb aut je regulován automatickými semafory, ulice jsou i v noci jasně osvětleny tisícovkami lamp a výklady obchodů mají jediný smysl – dvacet čtyři hodin denně demonstrovat moc a převahu věcí. Všechno je tady: šaty, boty, šperky, knihy, elektrospotřebiče, masné výrobky, ovoce, papír, počítače, hodinky, kosmetika, kabelky, kožené kufry, sportovní potřeby, hračky a vražedné zbraně. Každé ráno se před člověkem jako přičarované vyjevuje univerzum věcí, nikdo neví, odkud se bere, nikdo neví, kam směřuje.

Stará metafyzická otázka po původu a poslání člověka se přesunula. Nyní to jsou věci, artefakty, předměty, zboží všeho druhu, o němž nedokážeme říct, odkud vlastně pochází a k jaké budoucnosti, po spotřebě, využití, upotřebení, směřuje. Z abstraktního pohledu jsou věci rezultátem a produktem lidské práce. Ale práce samotná jako by ze světa zmizela. Přítomnost věcí je naopak nepřehlédnutelná a všudypřítomná. Avšak původ věcí, proces jejich vzniku je skrytý. Nic na nich neukazuje na to, z jaké suroviny vznikly, jakýma rukama prošly, z jakých strojů vyjely, na jakých pásech se roztřídily a jaké dopravní prostředky je transportovaly. Jednoho dne jsou tady. A jen z doslechu moderní člověk ví o oněch hřbitovech, haldách, spalovnách a konečných skládkách, kde věci dojdou posledního určení. A o leckterých věcech se říká, že je jim souzen věčný život. Recyklují se a koloběh bytí věcí neopouštějí, mění jen svou podobu a určení. Metempsychóza věcí.

Odkud přicházejí, co jsou, kam jdou? Právě pozdně industriální společnost propůjčuje věcem takřka metafyzický statut.

Reklama

Související témata:

Související články

Jan Keller: I vzdělání může být k užitku

Škola a vzdělávání prošly v průběhu 20. století hned dvěma výraznými proměnami. Dlouho byly vyšší formy vzdělání určeny jen hrstce privilegovaných. Vzdělání...

Výběr článků

Načítám